Článek
Terénní sociální pracovník Vincent Chounse uvedl, že v předměstí Bardnersville na okraji Monrovie byl svědkem domlouvání prodeje falešného úmrtního listu nejméně čtyřikrát.
„Rodina prohlásila, že mrtvý nezemřel na ebolu. Sběrači mrtvol s nimi pak poodešli stranou a řekli, že jim můžou prodat potvrzení ministerstva zdravotnictví, že to nebyla ebola. Někdy chtějí 40 dolarů, jindy 50,” dodal.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Při epidemii eboly jsou přitom mrtvá těla jedním z hlavních zdrojů nákazy. Zpráva o uplácení tak naznačuje, že místní korupce může podkopávat mezinárodní snahu o zastavení epidemie.
Těla se spalují
Vláda vydala dekret, podle nějž by každý, kdo zemře na ebolu, měl být zpopelněn. Jde jednak o opatření proti dalšímu šíření nemoci a také o reakci na skutečnost, že řada místních komunit odmítá pohřbívat těla obětí eboly, i když by se pohřeb konal s dodržením všech potřebných procedur proti přenosu nemoci.
Krematorium v Monrovii spaluje asi 60 těl denně, uvedla Agnes Van der Veldeová, která řídí týmy sběračů těl v rámci organizace Lékaři bez hranic (MSF).
Podle jejích slov informovanost o nebezpečí přenosu viru eboly stoupá; přesto řada rodin nechce úmrtí na ebolu nahlásit, aby mohla zesnulého pohřbít po svém: „Snažíme se postupovat s maximálním respektem. Ale nakonec to stejně končí tím, že jim vezmeme jejich zesnulého, uzavřeme ho do plastového pytle a odvezeme pryč.”
Tradiční pohřby
Liberijské pohřby tradičně zahrnují umývání těla a vystavení po dobu až několika dní, kdy se scházejí příbuzní a přátelé, kteří zesnulého líbají, aby se s ním rozloučili. Pak je mrtvý pohřben – často na blízkém rodinném hřbitůvku.
Kromě touhy pohřbít příbuzné v souladu s tradicemi hraje roli i skutečnost, že nemoc ebola s sebou nese společenské stigma – a lidé zhusta nechtějí přiznat, že jejich blízký zemřel právě na tuto chorobu.
