„Okupanti! Vrazi!“ křičí starší žena k policejnímu autu. Následuje série nadávek a dav pomalu couvá z náměstíčka do blízké ulice. Ozývá se pokřik hlásající, že povstalecké milice zastupují kurdský lid.

Boje mezi kurdskými mládežnickými milicemi a tureckými bezpečnostními složkami se poslední dobou opět vyostřily. Byla kvůli tomu uzavřena historická část města, nad níž vyhlásily letos v srpnu kurdské mládežnické milice YDG-H autonomii. Speciální policejní jednotky za podpory armády se nyní snaží porazit kurdské vzbouřence a vyčistit část města od provizorních barikád z dlažebních kostek a pytlů s pískem.

Autonomie byly vyhlášeny i v několika dalších městech na jihovýchodě Turecka. Následovaly boje, které stály za poslední měsíce životy už několika set lidí včetně civilistů i školou povinných výrostků.

„Turci v nás vidí teroristy“

„Mládež odchází do milic a bere zbraně do rukou, protože nám turecká vláda nedává jinou možnost,“ říká na demonstraci třicetiletý podnikatel Murat. Tvrdí, že dokud Turecko nenechá Kurdům vlastní územní autonomii, klid v zemi nebude. Zároveň upozorňuje, že kurdština nesmí být používána ve školách a že dostat práci jako státní zaměstnanec je pro lidi z této menšiny téměř nemožné.

„Turci nás vidí jako teroristy, a taky se k nám podle toho chovají. Přitom nám jde jen o stejná práva, jaká mají ostatní lidé v této zemi. Zkoušeli jsme to demokraticky pomocí voleb. Když se nám v tom začalo dařit, prezident vyprovokoval obnovení konfliktu, aby si mohl udržet samovládu,“ vykládá Murat, jak vidí situaci v zemi.

Kurdové obývají převážně hornaté území na jihovýchodě Turecka. Tvoří tu se svou čtrnáctimiliónovou menšinou zhruba 18 procent obyvatel země. Menší počty Kurdů sídlí i v hraničních oblastech dalších tří zemí – Iráku, Íránu a Sýrie. Jde o největší národ na světě, který nemá vlastní stát.

Turečtí Kurdové sdružení ve Straně kurdských pracujících, zkráceně PKK, vedli téměř třicet let ozbrojený boj proti tureckým silovým složkám. Konflikt si za dobu svého trvání vyžádal na 45 tisíc lidských životů. V roce 2013 vyhlásila PKK klid zbraní a s tureckou vládou začala jednání o urovnání situace.

Po letošních červencových parlamentních volbách, v nichž vládní Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) ztratila parlamentní většinu, se konflikt po více než dvou letech opět rozhořel. Opoziční strany spolu s mnohými pozorovateli viní z rozdmýchání nepokojů tureckého prezidenta Erdogana a jeho stranu AKP.

Bojovníci PKK čekají v horách

Zhoršená bezpečnostní situace po volbách a neschopnost najít v parlamentu podporu pro sestavení vlády totiž vedla k listopadovým předčasným volbám. Čestný průběh voleb byl většinou domácích i mezinárodních organizací zpochybněn, straně AKP se nicméně podařilo získat zpět ztracené hlasy nutné k sestavení jednobarevné vlády.

I přes vítězství AKP dnes boje pokračují a Kurdské mládežnické milice během posledních několika měsíců vyhlásily své autonomie v několika městech v tureckém Kurdistánu. Na čtyři z těchto měst nyní bývá periodicky ukládán týdny trvající zákaz vycházení, během něhož vede policie podporovaná armádou a speciálními jednotkami boje proti mládežnickým milicím.

„Víme, že autonomie se v dnešní podobě nemohou postavit tureckým silovým složkám. V horách ale čeká deset tisíc vycvičených bojovníků z PKK. Všichni teď čekají, až z hor sejdou, propojí autonomie a vybojují nám nezávislý Kurdistán,“ zakončuje Murat a stejně jako mnozí další Kurdové žijící na jihovýchodě Turecka odhaduje, že by se tak mohlo stát už během jara.