Článek
Depeše zdůrazňují často opomíjený fakt konfliktů v Afghánistánu a Pákistánu, a to skutečnost, že násilí je částečně financováno bohatými a konzervativními dárci z arabských zemí, jejichž vlády dělají jen málo, aby je zastavily. A s penězi mohou dál bojovat. Navíc jsou vysoce efektivní, Laškare tajjaba má roční rozpočet podle amerických odhadů asi pět a čtvrt miliónu dolarů.
Podle ministryně zahraničí USA Hillary Clintonové saúdská vláda nebyla ochotná zastavit příliv peněz pro radikální hnutí Tálibán a pro militantní pákistánskou organizaci Laškare tajjaba přepisovanou někdy jako Laškar-e-taíba.
„Je potřeba udělat více, protože Saudská Arábie představuje hlavní základnu finanční podpory pro al-Káidu, Tálibán, Laškare tajjaba a další teroristické organizace,“ píše se v tajném dokumentu z prosince 2009 podepsaném americkou ministryní zahraničí. Vyzývá v něm diplomaty, aby zdvojnásobili své úsilí a pomohli zastavit extremisty z Pákistánu a Afghánistánu, kteří hledají peníze v arabských zemích okolo Perského zálivu.
„Dárcové v Saúdské Arábii představují nejvýznamnější zdroj podpory sunnitských teroristických skupin na celém světě,“ uvedla dále Clintonová. Jedna z depeší popisuje, jak pákistánská radikální organizace Laškare tajjaba, která stála za útokem teroristů na Bombaj v roce 2008, použila saúdské firmy k placení svých aktivit v roce 2005.
Do Saúdské Arábie zamířili představitelé charitativního křídla Laškare tajjaby, jímž je Džammát ad-dává s tím, že hledají peníze na nové školy, platili z nich ale vojenské operace.
Paštunská komunita přináší peníze ze zálivu
Na seznamu jsou ještě další tři arabské země, které také mají blízko k USA – Katar, Kuvajt a Spojené arabské emiráty.
Velký problém podle Guardianu představují Spojené arabské emiráty, kde je početná paštunská komunita. Žije tam milión Pákistánců a 150 000 Afghánců. Používají nejen krycích firem a sítě spřátelené Hakkany, ale také unášejí bohaté paštunské obchodníky, což dělají zejména v Dubaji. Stíhat je je velice obtížné, protože Spojené arabské emiráty mají jen malou kontrolu nad finančími toky a minimálně střežené hranice. Skutečnosti, že hranice nejsou hlídané, využívají kurýři Tálibánu a afghánští narkobaroni, kteří se maskují jako obchodníci nebo migrující pracovníci.
V Saúdské Arábii je zase problém, že do země přicházejí za hadždže (každoroční poutě do Mekky) radikálové hledající peníze jako muslimští poutníci. Zakládají tam společnosti, které perou peníze, nebo dostávají peníze od charit. S poutníky ale nemohou saúdské úřady nic dělat.
Washington se v depeších kriticky vyjadřuje k tomu, že Saúdové odmítli zakázat tři charity, které jsou v USA označovány za teroristické organizace. Zatímco kritika pákistánských a zejména afghánských politiků a jejich přístupu ze strany Američanů je dost častá, v případě na ropu bohaté Saúdské Arábie jsou Američané mnohem zdrženlivější. Diplomaté v depeších dávali najevo své obavy před jednáními o ožehavých otázkách spojených s financováním terorismu.
Tlaky z Číny
Depeše také ukazují, jak vehementně se po útoku na Bombaj snažili pákistánští a čínští diplomaté zabránit tomu, aby OSN uvalila sankce na charitativní křídlo Laškare tajjaba Džamát ad-davá. Ogranizace prioritně působí v Kašmíru, který je rozdělen mezi Indii a Pákistán. Pákistán, jak už ukázaly dříve zveřejněné depeše, nemíní přerušit spojení s radikály, protože je považuje za klíčové v boji proti sousední Indii, s níž vedl tři války. Indie je také trnem v oku Číně.
Devět měsíců po zákazu organizace, který se ale nakonec podařilo prosadit, píše v srpnu 2009 americký diplomat v další depeši: "Džamát ad-Dává stále působí na několika místech v Pákistánu a otevřeně shání peníze.“