"S tím, jak posíláme sondy na Mars, chceme mít jistotu, že nezamořujeme místa přistání," uvedl spoluautor studie, biolog Andrew Schuerger. Proto bylo podle něj klíčové stanovit minimální podmínky pro přežití, růst a množení pozemských bakterií na povrchu Marsu.

Společně s kolegou Waynem Nicholsonem zjistili, že bakterie rodů Serratia a Carnobakterium dokáží přežít mrazivé teploty, nedostatek kyslíku i více než stokrát nižší tlak. A nejen to. Bakterie jsou schopné v úhrnu přečkat 17 nepříznivých faktorů na povrchu Marsu, které lokálně zahrnují i vyšší obsah soli, intenzivní radiaci (atmosféra ji tam netlumí tolik jako na Zemi) a také velmi suché prostředí.

Riziko zamoření Marsu pozemským životem

Prostředí, kde se dokáží bakterie množit, jsou rizikovější pro vysílání sond s ohledem na možnou kontaminaci, ale zároveň jde i o oblasti možného mimozemského života.

"Je to oříšek, protože, když hledáte život, hledáte místa, která jsou pro něj nejvhodnější. Na nich ale zároveň hrozí zamoření pozemskými organismy," vysvětluje Nicholson.

V takovém případě ovšem najdou sondy místo marťanských bakterií pouze dovezené pozemské vzorky. Ačkoli je veškeré zařízení vysílané do vesmíru na meziplanetární mise pečlivě čištěno, nikdy nejde o stoprocentní, dokonalou eliminaci.

Vybrané bakterie pocházely ze dvou skupin. V první bylo 26 druhů bakterií, které jsou běžné na vesmírných lodích. Druhá skupina pak svou odolnost prokazuje přežíváním hluboko v sibiřském permafrostu. Z "kosmických bakterií" podmínky Marsu přečkala jediná - Serratia liqufacies - která se ovšem na rozdíl od sibiřské kolegyně běžně vyskytuje na lidské kůži, rybách, rostlinách i půdě.