Vysokoškolské koleje i tramvajová zastávka mají název Větrník podle
mlýna, který tu stával. Již v roce 1277 dal opat břevnovského kláštera Godefrid postavit dřevěný mlýn, mouku s přestávkami mlel do roku 1722.

Klášter byl soběstačný, měl pivovar, velké zeleninové i ovocné a bylinné zahrady, pozemky a hospodářství. Mlýn byl samozřejmostí. V budově větrného mlýna holandského typu obklopeného začátkem 20. století obytným komplexem se nyní nachází výtečná restaurace a penzion.

Patří jim téměř sto dvacet let

V roce 1899 koupil Větrník vyhlášený pražský restauratér Josef Černohorský, který tu zřídil výletní zahradní restauraci a nyní jeho potomci, rodina Opatrných, v  této tradici pokračuje. Bývalo tu podle dobových záznamů pěkně živo, na procházky na okraj Prahy chodily či povozy jezdily celé rodiny, obrázek jako vystřižený z románů Ignáta Herrmanna. Zvlášť letní zahrada byla velmi oblíbená.

Můžete se tu zastavit při návštěvě kláštera, jedná se o nádhernou procházku na okraji Prahy. Nedaleko se nachází obora Hvězda. Od silnice není na stavbu moc vidět, stojí v místech původní staré kaple, založené ve stejném roce jako břevnovský klášter sv. Markéty, tj. v roce 993.

Toto místo se také využívalo jako lom na opuku a dodnes jsou v přilehlé zahradě patrné výškové rozdíly. Na budově nad hlavním vchodem do kulaté věže je vytesán rok 1722. Tento rok symbolizuje datum přestavby a celkové rekonstrukce původní staré věže. Za povšimnutí stojí velice stará, do pískovce ručně vysekaná 30 metrů hluboká studna, která po celá staletí zásobuje přilehlou usedlost pitnou vodou.

Mlýny byly dva

V roce 1912 vypadal Břevnov jinak. Kolem se rozkládala holá pláň, ve svahu pod mlýny zahrady a areál kláštera. Větrník, který se dochoval dodnes, přešel v roce 1794 z klášterního majetku do rukou mlynářské rodiny Kohoutků. K ukončení mletí v něm došlo asi v 60. letech 19. století.

Na www.restauracevetrnik.cz najdete řadu dobových fotografií, tak už Prahu nikdo nepamatuje.