Hoffman se na festivalu nijak netajil, že k příběhu kluka z dobré rodiny, který ukradne auto a snaží se dobýt srdce krásné ženy, našel inspiraci v nejbližším okolí. Publiku se přiznal, že kolem osmnáctého roku žil divoce a experimentoval. „Hodně jsem revoltoval. Byly to hloupé, ale krásné časy,“ shrnul.

Děj Astmatu napsal za pár týdnů, což považuje za zázrak: „O scénáře se pokouším už snad deset let. Vždy jsem došel do poloviny, pak se zasekl a skončil. Tady to bylo jiné.“
V režijním debutu vyniká herec Benedict Samuel v hlavní roli Guse.

Záběr ze snímku Astma. Jake Hoffman jej osobně představil ve Varech.

Záběr ze snímku Astma. Jake Hoffman jej osobně představil ve Varech.

FOTO: KVIFF

Toho si Hoffman našel až v Austrálii. Nízkorozpočtový snímek mohl začít vznikat. A ten, kdo si myslí, že Jakeovi pomohl vše zaplatit táta, se mýlí. Finance si sháněl sám, otec mu občas jen radil.

Jake o kvalitě Astmatu přesvědčil i hudební legendu Iggyho Poppa. Ten si zahraje epizodní roli, hodně mluví, tančí a s Gusem se setkají za policejními mřížemi.

Na smluvený rozhovor s Novinkami přišel ve Varech ve středu i Samuel, který sem tam režiséra doplnil.

Na festivalu to pro vás byla premiéra. Co jste cítil při potlesku publika?

Lidé vypadali, že je to bavilo. Opravdu mě dojali. Bylo to jako sen. (Do rozhovoru vstupuje Samuel: „Skvěle jsme si to užili, mohl jsem sledovat, jak diváci reagují na různé scény.)

Kde jste našel inspiraci?

Aby bylo jasno – chtěl bych především říci, že nejde o autobiografii. (smích) Promiň, ale musím to vyjasnit. Jinak se filmem dvěma věcmi vracím do dospívání. Jednou z nich je drogová závislost v mém okolí, druhou  ztráta osoby, která mi byla velmi blízká. Příběh Astmatu, jeho detaily, prostředí jsou jinak fikcí. I když – připouštím – velmi blízkou mně samotnému a mým zkušenostem.

Je těžké přesvědčit hudební legendu Iggyho Poppa, aby vzal roli v nízkorozpočtovém filmu?

Ne! Je to jako sen. Když jsem si tak v hlavě přemítal, kdo by mohl hrát jakou roli, napadl mě právě on. Ale nikdy jsem si nemyslel, že by to vážně mohl vzít. Nikdy před tím jsem ho nepotkal. Napsal jsem mu proto dopis…

Počkejte, říkal jste mi předtím, že to byl e-mail.

Obojí. A vyšlo to! Stále tomu nemohu uvěřit.

Kdybyste mohl v jedné větě shrnout obsah snímku, jak by zněla?

Mladý rebel na předměstí New Yorku ukradne rolls-royce a při vyjížďce nabere tatérku, která se mu líbí, cestou havarují a vydávají se dále pěšky. (Do rozhovoru vstupuje Samuel: Hezky jsi to řekl. Je to skvělý film, že jo? Ptá se mě.)

Jak jste našel Benedicta. On je z Austrálie, vy z USA…

Jo, to je pravda. Jeden z producentů mi řekl, že ví v Austrálii o klukovi, který je tam novou vycházející hereckou hvězdou. Ukázal mi jeho fotografii a já si řekl: skvělé. Zavolal jsem mu a mluvili jsme spolu o roli Guse. Natočil pak na dálku požadovanou scénu a já věděl – už nemusím hledat. Mám to! Vlastně jsem ho obsadil, aniž bych ho osobně někdy viděl. Je opravdu výjimečný. Jsem šťastný, že nabídku přijal.
(Samuel pokyvuje hlavou. „Okamžitě jsem si začal přehrávat scény a byl jsem si jistý, to chci. A pak jsme se viděli tváří v tvář poprvé až za pár týdnů, dodává.)

A jak se vám vlastně ve Varech líbí? Vypadáte unaveně.

(smích Samuela i Hoffmana) Hoffman pak pokračuje: „Večer po premiéře byl opravdu výjimečný. Pracoval jsem na snímku roky. Trochu jsme slavili…“

Máte rád boty? Narážím na vaši roli ve filmu Martina Scorseseho Vlk z Wall Streetu nominovaného na pět Oscarů.

Jestli mám rád boty? (směje se). Ne. Já mám rád Scorseseho. Byl jsem nadšený, že jsem roli dostal.

Jaký film si vlastně ve vaší kariéře ceníte nejvíce?

Řekl bych, že právě té u Scorseseho. Je to zase o snu, který se najednou naplnil. Bylo vůbec skvělé, že znal mé jméno! A on mi dal dokonce roli. Jinak jsem pyšný i na spolupráci s hercem Adamem Sandlerem (pozn.: film nominovaný na Oscara Klik – život na dálkové ovládání z roku 2006). Je opravdu skvělý.

Dovolte mi alespoň jednu otázku na vaši slavnou rodinu. Četla jsem, že obdivujete svou babičku, která je malířkou, a na ni se vás nikdo nikdy neptal. Jaká tedy je?

Jmenuje se Marsha, je to máma mé mámy a žije v Los Angeles. Je výjimečná malířka. Maluje i teď, po těžkém infarktu. Nechápu, jak to dělá, ale stále tvoří. Umění prostě prochází u nás generacemi, a to jak ze strany táty, tak mámy.

Jaké je to vlastně vyrůstat v Hollywoodu?

(smích) Benedikte, chceš na tohle odpovědět? (Otázka směřuje na Samuela a ten odpovídá: asi to nebylo těžké, ne?). A teď vážně. Nemyslím si, že bych vyrostl v TOM HOLLYWOODU (silně zdůrazňuje). Můj život je obyčejnější, než si lidé představují.