Článek
Pokerový hráč Ted Stolzenbach ve filmu hovoří o tom, že když někdy prohraje úplně všechno, má z toho téměř náboženský zážitek. Měl jste taky náboženský zážitek, když jste jako mladý prohrál v kasinu všechny peníze zděděné po tátovi?
Ve chvíli, kdy jsem vše vsadil na jedno číslo a prohrál, mě opanoval zvláštní pocit, že to tak zkrátka mělo být. Neměl jsem jako Ted náboženský zážitek ze samotné prohry, ale je pravda, že ten zážitek byl výjimečný, nic podobného jsem nikdy nezažil. Už jen proto, že se vám v životě mockrát nestane, abyste prohrál úplně všechno.
Nosil jste téma vašeho filmu, v němž se mimo jiné otevřeně vyrovnáváte se vztahem ke svému tátovi, který propadl hazardu, v hlavě hodně dlouho?
Už ve chvíli, kdy jsem začal studovat film, jsem chtěl natočit něco o svém otci. Tenkrát jsem ale nevěděl, jak na to. Bál jsem se, abych nebyl moc sentimentální. Ve skutečnosti mi trvalo dlouhých 25 let, než ve mně uzrál koncept, jak to téma chopit. Říkal jsem si, že do osobního příběhu o tátovi vložím příběhy lidí, kteří také propadli hazardu a byli mému otci psychicky podobní.
Jak se vám podařilo ty lidi najít?
Nejdřív jsem se vydal na dostihové závodiště, kam táta často chodil. Potkal jsem tam člověka, který na to místo chodil sázet už padesát let a byl mému otci podobný především smyslem pro humor. Pak jsem pátral po někom, kdo je na sázení chorobně závislý. Pár takových lidí jsem našel, ale všichni odmítli nechat se natočit. Naštěstí mi někdo poradil, že ví o notorickém sázkaři, toho času ve vězení, který se přihlásil do programu na léčbu závislosti na hazardu a který by na natáčení mohl kývnout. A tak se také stalo.
Jenže jsem bohužel nikdy nevěděl, zda mluví pravdu nebo zda si vymýšlí. Byl sice otevřený, ale zároveň dost prolhaný, bral to jako součást hry. Třetí postavu, hráče pokeru, jsem našel v kasinu. Každý z těchto tří lidí představoval jednu stránku hazardu: úspěšný a stále žertující dostihový sázkař tu světlou, vězeňský švindlíř temnou a pokerový hráč lehce filozofickou.
Pomohli vám proniknout do psychologie hazardu?
Určitě. Předně jsem viděl, že hazard je silnější než oni sami. Tihle lidi opravdu milují pobyt v kasinu, je jim tam prostě dobře. Riskování je jejich způsob života. Zjistil jsem také, že o tom velmi těžko dokážou otevřeně mluvit. Je to izolovaná, osamělá vášeň.