Hlavní obsah

RECENZE: Bring Me The Horizon přitakali vývoji a hledání

Právo, Jaroslav Špulák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Britská skupina Bring Me The Horizon bude jednou z hvězd letošního pětadvacátého ročníku festivalu Rock for People, jenž se v červenci odehraje v Hradci Králové. Je pravděpodobné, že část jejího setu budou tvořit písničky z aktuálního alba Amo.

Foto: ČTK/AP

Bring Me The Horizon se letos představili i na Grammy.

Článek

Je o lásce. Slovo Amo pochází z portugalštiny a znamená „miluju“. Jeho aspekty se v textech objevují v mnoha podobách, ať už jde o pozitivní, negativní, ošklivé, neurčité, či nejasné. Po hudební stránce je to pak v intencích formace, jež má pověst evropské odpovědi na americké Linkin Park, experimentální deska.

Bring Me The Horizon na žádné z pěti předešlých nepracovali tak dlouho. Produkčně na vše dohlíželi zpěvák Oliver Sykes, jehož rozchod v osobním životě prý za tématem nahrávky stojí, a klávesista Jordan Fish. Desku se vyplatí poslouchat opakovaně. Jeden poslech je málo, má mnoho vrstev a své faktické kouzlo obnažuje postupně.

Na první poslech je patrné, že je na ní přítomna spousta elektronických zvuků i popových postupů. Rockový duch v písničkách také zůstal, větší roli ale sehrává jejich výpravná produkce, která až svádí k tomu, domnívat se, že Bring Me The Horizon budou na svých koncertech výrazně pracovat s vizuální stránkou.

Bezpochyby je to experimentální album, jeho koncept funguje, pokud není posloucháno jako série singlů. Muzikanti a producenti přesně věděli, co od něho očekávají a jak ho z písní, které byly k dispozici, sestavit.

Nálady hudby se plynule mění. Bring Me The Horizon nadále dovedou skladby rozezpívat jako na minulých albech (jde o písně Mantra, In The Dark, Wonderful Life, Medicine, Mother Tongue), stejně tak ale s gustem představují složitější stavby, v nichž mimo jiné rezignují na snadno uchopitelný melodický tah (In The Dark, Ouch, Sugar Honey Ice & Tea, Fresh Bruises, Heavy Metal). Dotek klasické hudby, jež se hezky prolíná se zvukem akustické kytary, v závěrečné I Don’t Know What to Say lze vnímat jako náznak toho, že doba autorských i zvukových experimentů pro britskou skupinu neskončila.

Bring Me The Horizon přitakali vývoji a odvážnému hledání. Pro kapelu, která se už ve svém soundu trochu ztrácela, je to dobrá volba. Bude jen otázka, jestli Oliver Sykes naživo poměrně těžké party zazpívá. V minulosti mu to totiž občas nešlo.

Bring Me The Horizon: Amo
Sony Music, 51:54

 Hodnocení 85 %

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám