O síle Eleisonu svědčí nepochybně i to, že Oldův bratr René se později stal kytaristou skupiny Krucipüsk, potom Support Lesbiens a v roce 2012 odešel s většinou této kapely do nového projektu Portless. Píše hudbu k filmům a skládá nejenom pro Portless, ale i další interprety.

„Konec Eleisonu způsobilo jednak to, že jsem si založil rodinu, a také to, že jsme se s bratrem rozcházeli v názoru na tvorbu. Navíc jsme republiku už mnohokrát takříkajíc objeli a byla otázka co dál. Nejsem zastáncem kompromisů, takže postupný konec Eleisonu byl nevyhnutelný,“ vysvětluje Rypar.

Písnička pro Rafťáky

V kapele JegR jsou vedle něho ještě Karel Vošta (kytara) a Richard Mastej (bicí). Formace stojí na hranici stylů, což odpovídá Ryparovu hudebnímu vzdělání i láskám. Navazuje v tom na odkaz Eleisonu, snad v přímočařejší formě. Její silnou zbraní jsou koncerty, na kterých srší živelnou energií a jež potvrzují, že v rockové hudbě je to velmi podstatná položka, ne-li nejdůležitější.

„Hudbu jsem dělal pořád, nikdy jsem nepřestal. Měl jsem možnost napsat jednu píseň k filmu Rafťáci, což byla trochu náhoda, protože ji režisér Karel Janák slyšel ve studiu, když jsem si ji natočil pro vlastní potřebu. Do šuplíku jsem pak složil spoustu dalších skladeb. Před necelými dvěma lety jsem si ale řekl, že si udělám radost a vrátím se k aktivnímu hraní. A musím říct, že v kapele JegR si to opravdu užívám. Možná nejvíc za posledních pětadvacet let,“ říká Rypar.

Na sto procent

JegR měli profesní štěstí. Spojili se s producentem některých alb slavné americké devadesátkové kapely Pantera, Sterlingem Winfieldem, a natočili s ním dvě písničky.

„Líbily se mu a nabídl nám, že je vyprodukuje. Základy jsme natočili u nás, on je mixoval a díky němu se nakonec mástrovaly ve Sterling Studios v New Yorku, kde vznikaly mimo jiné nahrávky Metalliky, AC/DC, Green Day a dalších. Nikdy jsem o ničem takovém nepřemýšlel, nikdy jsem neměl ambice dělat něco v Americe. Naše spolupráce se Sterlingem ale vznikla naprosto přirozeně. Potkali jsme se na Facebooku, dali se do řeči a bylo to,“ usmívá se Rypar.

Přestože zdůraznil, že momentálně dělá muziku s kapelou JegR především pro zábavu, nezapomněl dodat, že každý jejich krok je profesionální a činěný na 100 procent. „Nikdy jsem nedělal hudbu jen tak pro legraci. Všechno, co děláme, je tedy vážná věc. Snažíme se dělat to maximálně dobře, na doraz,“ vysvětluje.

Texty skladeb jsou v angličtině, tak je psal Rypar vždycky. Jsou v nich jeho osobní zážitky a spousta ironie, bez které si práci textaře nedokáže představit.

„Rozhodli jsme se, že v situaci, kdy si nikdo cédéčka nekupuje, nebudeme nahrávat album. Na internetu jsou čtyři nahrávky, které jsou pro nás reprezentativní, a zbytek je možné slyšet na našich koncertech,“ tvrdí.

V sobotu 9. ledna se jeho kapela představí na pětadvacátých narozeninách pražského klubu Rock Café. Hrát bude po boku spřátelených Hentai Corporation a Vypsané fixy.