„Národní památkový ústav shledal demolici objektů ležících v památkové rezervaci, jež je součástí území zařazeného na Seznam světového dědictví UNESCO, za zcela vyloučenou. Jestliže magistrát zastával protichůdný názor a s demolicí souhlasil, měl uvést důvody svého rozhodnutí, podklady, z nichž vycházel při posuzování žádosti o demolici, a úvahy, jimiž se řídil. Magistrát však v odůvodnění svého závazného stanoviska pouze konstatoval, že vyjádření NPÚ nepovažuje za odborně podložené a odůvodněné. Jiný argument pro nerespektování stanoviska odborného orgánu památkové péče magistrát neuvedl, a svým postupem tak porušil povinnost rozhodovat v souladu se správním řádem,“  vysvětluje ochránce práv ve zprávě.

„Kromě procesního pochybení zároveň došlo též k věcnému pochybení, neboť NPÚ vydával odborné vyjádření na základě jiné projektové dokumentace, než která byla podkladem pro vydání kladného závazného stanoviska magistrátu. Situace, kdy správní orgán nepřihlédne bez řádného odůvodnění k názoru odborného orgánu, ať již státní památkové péče, nebo kteréhokoli jiného, popírá smysl existence těchto odborných institucí,“ dodal.

Vadný postup magistrátu sice napravilo Ministerstvo kultury ČR, když v přezkumném řízení jeho rozhodnutí zrušilo, ale tehdejší ministr kultury Jiří Besser následně v rozkladovém řízení rozhodnutí ministerstva zrušil a přezkumné řízení zastavil. Odborná veřejnost ministra neúspěšně žádala, aby řízení o zrušení závazného stanoviska magistrátu obnovil, a odpůrci demolice neuspěli ani u Ústavního soudu.

Hanáková řízení zastavila

Poslední možností pro odpůrce demolice se zdála být snaha o prohlášení jedné z budov, která měla být kompletně zbourána, za kulturní památku. V prosinci roku 2012 ministryně kultury Alena Hanáková jejich žádosti vyhověla a zahájila řízení ve věci prohlášení budovy za kulturní památku. Na základě předběžného opatření měla budova požívat památkovou ochranu, dokud nebude řízení ukončeno. V červenci letošního roku však ministryně řízení zastavila. Konečným a závazným rozhodnutím tak zůstává původní procesně i věcně vadné stanovisko magistrátu.

Podle zástupce Veřejného ochránce práv je nepřijatelné, aby úřady nerespektovaly zákonem stanovené povinnosti: „Je vytvářen stav, kdy určitý celek či území požívá památkovou ochranu, avšak jednotlivé objekty, které tvoří jeho součást, nikoliv. Jejich postupnou změnou či odstraněním může dojít k tomu, že smysl památkové ochrany územního celku bude vyprázdněn. V případě budov nároží Václavského náměstí a Opletalovy ulice lze nyní jen konstatovat, že lhůty pro možnou nápravu postupu správních orgánů již uplynuly a stavebník může na základě kladného stanoviska odboru památkové péče požádat stavební úřad o povolení k demolici,“ dodal ombudsman.