Jak se vyvíjí rozsah a význam festivalu od jeho prvního ročníku?

Když rodiče před třinácti lety festival zakládali, bylo to dvoudenní bienále. Časem jsme ale zjistili, že pořekadlo „sejde z očí, sejde z mysli“ platí. Rozhodli jsme se tedy pořádat festival každým rokem a počet návštěvníků stoupl z několika desítek na tisíce.

Přehlídky studentských filmů jsou dnes na mnoha festivalech, v čem se vaše liší?

Když festival začínal, byl jediným mezinárodním studentským festivalem v České republice. A i když dnes jich je víc, myslím, že si výjimečnost uchovává, a to v širokém spektru filmů z celého světa. Letos byly do soutěže přihlášeny filmy z jednadvaceti zemí, vedle Evropy je to i Argentina, Brazílie, Indonésie, Indie, Jižní Korea, Austrálie nebo Izrael. Dalším naším trumfem je, že mladí tvůrci soutěží o hodnotné ceny. A nejen oni, máme krásné ceny i pro diváky.

Jaké je v Písku zázemí pro pořádání festivalu?

O Písku se říká, že je to město studentů. Jsou zde tři umělecké školy a řada středních a vysokých škol – tedy dobrý návštěvnický potenciál pro studentský festival, navíc s řadou z nich spolupracujeme i na přípravách. Město Písek se nás snaží podporovat například tím, že uděluje hlavní cenu Václava Kršky, kterou dotuje částkou padesát tisíc korun.

Říká se, že čeští studenti o festivaly nemají moc zájem. Jaké máte zkušenosti?

Myslím, že se to za posledních pár let hodně změnilo. Naši studenti neměli velký zájem nejen o české festivaly, ale především o ty zahraniční. Dnes jezdí mnozí v rámci studia na jeden či dva semestry studovat do zahraničí. Naučí se jazyk, získají nový rozhled a zkušenosti a zjistí, že konfrontace je vždy velkým přínosem především pro ně samé.

Jak spolupracujete se zdejšími filmovými školami – Filmovou akademií Miroslava Ondříčka (FAMO) a Soukromou vyšší odbornou školou filmovou (SVOŠF)?

U zrodu festivalu stála SVOŠF, Filmová akademie ještě neexistovala. Brzy po založení se však automaticky připojila k jeho organizaci. V dnešní době pracují v tandemu.

Je těžké sestavit porotu z renomovaných osobností?

Kdybych řekla ne, lhala bych. Lidé bojují s časem, a proto jsem šťastná, že to málo volného věnují našemu festivalu osobnosti jako předsedkyně poroty Eva Zaoralová, herec Petr Brukner, producentka Deana Horváthová-Jakubisková, ze zahraničí přijedou uruguayský kameraman Pablo Berti a laureát loňské Grand Prix, korejský režisér Jong-woo Lee.

Značný prostor mají na festivalu handicapovaní tvůrci – mají tu své filmy i koncerty. Co vás k nim přivedlo?

Byla to shoda několika náhod. Koordinátorka letošního festivalu Lenka Kotlánová, která nakonec musela funkci předat, neboť odjela studovat na rok do finského Tampere, přijela nadšená a plná dojmů z Mental Power Prague Film Festival. Tím začala naše diskuse na toto téma a začaly jsme společně přemýšlet, jak tuto tvorbu představit i našim návštěvníkům. Shodou okolností jsem se před pár lety účastnila podobných festivalů v zahraničí, a tak jsme se rozhodly, že se pokusíme udělat mezinárodní přehlídku.

Přispívá festival k možnostem další prezentace studentských filmů například v televizi nebo na jiných festivalech?

Rozhodně ano. Často tato iniciativa přichází od zahraničních porotců, kteří pak posílají nabídky na jiné festivaly a přehlídky. A v televizi to vidíme už na ohlasech festivalové znělky.

Co je na pořádání festivalu nejtěžší a co vám přináší největší radost?

Nejtěžší jsou bohužel pořád a všude omílané finance. Zvláště v době finanční krize je to ještě mnohem náročnější. O to víc si našich partnerů vážíme.

Máte i bohatý doprovodný program. Jaký je o něj zájem ve srovnání s filmovým?

Koncerty navštěvují spíše mladší, workshopy a výstavy o něco starší lidé. Filmové projekce jdou napříč věkem. Řekla bych, že zájem o doprovodné akce a filmy se výrazně neliší.

Jak jste dělili vybrané filmy na soutěž a mimosoutěžní projekce?

Filmy do soutěže vybírala komise, a i když některé, byť zajímavé, nesplnily všechna její kritéria, byla by škoda je divákům neukázat. Proto jsme udělali sekci nesoutěžních filmů.

Jaké máte zkušenosti s workshopy a kdo je letos povede?

Workshopy děláme každý rok, letos své zkušenosti předají a v praxi předvedou osobnosti jako ředitel Universal Production Partners Vít Komrzý, který bude hovořit o postprodukci a vizuálních tricích, Michaela Pavlátová nechá nahlédnout pod pokličku animované tvorby a Varhan Orchestrovič Bauer pootevře dveře do tajů filmové hudby.