Hlavní obsah

Ozzy je historie rocku. Black Label Society možná budoucnost

Novinky, Stanislav Dvořák

Hm, dobré. Nějaký nový Ozzy? Asi taková věta bude následovat, pustíte-li rockovému fanouškovi CD Order of the Black od amerických Black Label Society a schováte obal. Jenže ono je možná lepší než Ozzy.

Článek

Black Label Society se dali dohromady na konci devadesátých let. Personální složení se mnohokrát měnilo, ale jeho středem vždy zůstával Wylde, který už dnes opustil jižansko-rockové názvuky a jede výhradně po řinčivé metalové koleji. Mezi muzikanty, kteří prošli sestavou, patří mimo jiné i slavný Robert Trujillo (ano, ten dvoumetrový řízek z Metalliky).

Zakladatel, kytarista a hlavní zpěvák Wylde býval donedávna spolupracovníkem „prince temnot“ Ozzyho. Kdo navštívil jejich poslední koncert v pražské O2 Aréně a pořádně poslouchal, mohl nabýt dojmu, že je spíše na koncertě Wylda než Ozzyho, natolik nerovnoměrné bylo rozložení sil na pódiu. A nebyla vlastně v posledních letech celá Osbournova sólová kariéra založena na Wyldeovi?

Na desce Order of the Black použil Zakk Wylde některé skvostné nápady, které si před Ozzym schoval pro sebe. Už jeho zuřivý chraptivý zpěv (opravdu zpěv, nikoliv metalové chrochtání) skrývá neskutečnou energii. Je to takový malý Temelín, hrozící, že každou chvilku vybuchne.

Kytarové riffy se blíží dokonalosti (kdyby je ještě střídal tak o dvacet procent častěji, nebylo by co kritizovat) a zvuk kapely je přesně tak valivý, jak to má v žánru být. S několika kytarovými vrstvami a těžkou basou se člověku provrtá hluboko do hlavy. Archaická zběsile rychlá metalová sólíčka potěší jen některé, stejně jako ne úplně nutné balady. Mohlo jich být méně, ovšem vzhledem k Zakkovu hrozitánskému hlasu nepůsobí jako podlézavá popová břečka.

Celkové hodnocení: 80 %

Reklama

Výběr článků

Načítám