Podle firmy zaměstnanec inicioval konflikt se svým nadřízeným, vulgárně jej urážel a bez důkazů ho obvinil z poškozování podnikatelských zájmů podniku. Justice intenzitu konfliktu nepřípustně zlehčovala, stálo v ústavní stížnosti. Po firmě prý nelze spravedlivě požadovat, aby takového člověka dále zaměstnávala, byť třeba jen po dobu běžné výpovědní lhůty.

Ústavní soudci připomněli, že v podobných situacích je nutné posuzovat konkrétní znění výroků, jejich kontext, pohnutky zaměstnance, stejně jako závažnost možné újmy. Poté je potřeba hledat rovnováhu mezi zájmy zaměstnavatele a právy zaměstnance, zejména právem na svobodu projevu.

Jednalo se o konflikt v podstatě neveřejný, jehož způsobilost přivodit újmu zaměstnavateli byla poměrně nízkáusnesení ÚS

V konkrétní kauze justice podle Ústavního soudu rozhodla správně.

"Použití citovaných expresivních výrazů - byť stupeň jejich vulgarity není nijak zvlášť vysoký - pochopitelně snižuje úroveň ochrany tomuto projevu poskytované. Na druhé straně se však jednalo o konflikt v podstatě neveřejný, jehož způsobilost přivodit újmu zaměstnavateli byla poměrně nízká," stojí v usnesení senátu se zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem.

Hádku mezi oběma muži nikdo jiný neslyšel. Firma to ale nepokládala za podstatné. Výroky podle stížnosti i tak mohly zasáhnout občanskou čest a důstojnost nadřízeného a způsobit značnou morální újmu. Podnik poukazoval také na to, že zaměstnanec o nadřízeném dlouhodobě smýšlel pohrdlivě a za své výroky se neomluvil.