Naposledy přešlo několik stovek uprchlíků a migrantů ze severního Řecka do bývalé jugoslávské republiky Makedonie přes hraniční řeku Suva. Postupovali za pomoci návodu, včetně plánku, který jim mimo jiné poskytli němečtí dobrovolníci. Ti se také spolu s novináři ocitli za hranicí.

Ochota Bulharska a Albánie podílet se na akcích, které hrozí přeměnit Helénskou republiku v jeden velký uprchlický tábor, také není nijak velká. Bulharský prezident Borisov již na jednání se zeměmi Visegrádské čtyřky v Praze zdůraznil, že uzavírat Řecko nehodlá. Veřejně o tom ujistil také Německo a celou Unii. Kvůli obchodní výměně a řeckým investicím ve své zemi. Ani solidaritu a přednost evropského řešení, včetně kvót, neopomněl zmínit.

Příchod uprchlíků a migrantů dále do Evropy se zpomalil jen dočasně. Do doby, než tito lidé zjistí, že musí skutečně hledat nové cesty. Zpomalil se za cenu počínající humanitární katastrofy, dětí rodících se v bahně ve stanu, lidí umírajících v rozvodněné řece Suva při pokusu o přechod a stále více rozhádané Evropy rozdělené na více a méně solidární část. Situace je také bezpečnostní hrozbou. V nejhorším případě by mohla přerůst v konflikt balkánských států.

Řešení spočívá v kombinaci ochrany hranic, vytvoření skutečné společné azylové politiky EU, mechanismu legálního přistěhovalectví, uzavření návratových dohod se třetími zeměmi pro ty, kteří nemají právo na azyl. Dále v pomoci v místě zdroje uprchlictví a přerozdělení již přítomných a bezpečnostně prověřených uprchlíků a migrantů mezi členy Evropské unie. To vše vyžaduje společné evropské řešení. Naposledy šlo příkladem Portugalsko, které nabídlo přijetí o téměř šest tisíc lidí více, než mu stanoví již schválené kvóty. Tuto nabídku oznámilo v Praze. A ne náhodou.

Lidé, kteří utíkají před hrůzami války a terorem džihádistů, svým přechodem hranic dokázali, že si cestu najdou vždy. Pokud neexistuje cesta legální, která existovat musí, najdou si cestu nelegální. Po zhlédnutí těchto dvou videí zdezde se není co divit, že odhodlání prchajících je obrovské. V Idomeni je mezi dvanácti tisíci lidmi šedesát procent žen a dětí. Je před nimi potřeba chránit Evropu?