Článek
Po některých dřívějších prohlášeních prezidenta na toto téma se mohlo zdát, že si v přiživování rozjitřených emocí okolo uprchlíků nasadil laťku tak vysoko, že už ji jen těžko překoná. Ale to by nesměl být prezidentem Miloš Zeman.
Na vlnách Frekvence 1 kupříkladu prohlásil, že podle jeho názoru je většina migrantů ekonomických, neboť přicházejí i ze zemí, kde válka neexistuje. Má prý podezření, že tito lidé u nás pracovat nechtějí. Prý nevíme, zda jen nechtějí pobírat sociální dávky.
Tento názor by se skvěle vyjímal v těch segmentech sociálních sítí, odkud se valí urážlivé názory, že migranti jsou většinově jen „vyžírkové“, kteří chtějí parazitovat na našem sociálním systému. Na sociálních sítích a v diskuzních fórech na internetu ovšem jen málokdo může čekat, že se názory tam vyjádřené budou opírat o fakta a racionální analýzu. Jsou to většinou jen „tekuté“ emoce.
Od prezidenta bychom snad ale mohli čekat víc, než jen „že podle jeho názoru“ je většina migrantů ekonomických, a že má jakási „podezření“.
Prezident země má okolo sebe přece analytický tým, může si vyžádat studie ze sociologických ústavů i data z ministerstva vnitra. Mohl by se dokonce třeba sám vydat do uprchlického centra, jak jsme toho byli nedávno svědky v případě německých politiků.
Jestliže prezident není schopen položit na stůl tvrdá fakta ani ohledně poměru mezi počty politických a ekonomických uprchlíků, ani ohledně úmyslů uprchlíků pracovat či nepracovat, mohl by přinejmenším využít svého práva mlčet. Takto se staví na roveň mnohých diskutérů na sociálních sítích, kteří na podporu svých předsudků většinou prostě jen na adresu migrantů urážlivě „plácají“.
Prezidentovy názory na toto téma jsou o to absurdnější, že v současné uprchlické krizi u nás zatím o azyl požádalo řádově pár desítek lidí. Ti ostatní u nás být nechtějí, zemí se jen pokoušeli projet. Jaké mají ve vztahu k práci a pobírání sociálních dávek úmysly, by český prezident tudíž klidně mohl ponechat na uvážení (v průměru mnohem tolerantnějších) politiků v zemích, kam směřují.
Anebo si od nich alespoň vyžádat data, kolik ze statisíců, popřípadě miliónů imigrantů v jejich zemích pracuje, a kolik se jen na účet sociálního systému fláká. Byl by nejspíš překvapen zjištěním, že naprostá většina tvrdě pracuje a platí daně.
Prezident také „perlil“ ve stylu lidových diskuzních fór na téma nedávné výzvy tisíců českých vědců proti xenofobii. Signatáři výzvy by si prý každý měli vzít domů jednoho uprchlíka, aby prokázali upřímnost svých úmyslů.
Co je to proboha za argument? Moderní společnosti mají svoje instituce, aparáty, atd. Všichni platíme daně, a máme tedy právo očekávat, že se o sociálně slabé či hendikepované lidi kvalifikovaně postarají instituce státu.
Mnoho z nás také přispívá svými dary na fungování občanské společnosti, v níž jsou i organizace kvalifikovaně pomáhající lidem v tísni. Při pomoci uprchlíkům přece nejde jen o to, že je někam k někomu nastěhujeme, abychom prokázali míru své tolerance, ale také o odbornost, integrační programy, atd.
Volání po tom, aby si lidé, kteří vlastní stát vybízejí k solidaritě s uprchlíky, vzali uprchlíka domů, je ve své „zlomyslnosti“ a podprahovém pohrdání uprchlíky (které by si přece žádný slušný člověk dobrovolně nemohl ani vzít domů…) stejně inherentně rasistické, jako je volání v různých diskusních fórech, ať si lidé, kteří kritizují diskriminaci Romů, k sobě nastěhují romskou rodinu.
Lidem, kteří nemají na promýšlení věcí do hloubky a dávání si věcí do souvislostí čas a vzdělání, lze takové zkratkovité chování částečně odpustit. Je to ale chování opravdu nehodné hlavy demokratického státu.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).