Ideálním nástrojem pro sledování čtenářů jsou, jak upozornil americký The Wall Street Journal (WSJ), elektronické knihy. „Po staletí bylo čtení soukromou a osamělou aktivitou. Vzestup e-knih však přinesl hluboký posun ve způsobu čtení a změnil tuto aktivitu v něco měřitelného a kvaziveřejného,“ napsal list.

Tak například uživatelé čteček Kindle přijímají dohodu, na jejímž základě dávají firmě Amazon právo soustřeďovat informace o chování čtenářů. S pomocí různých aplikací získávají data o svých čtenářích i firmy Google (na Google Books), Apple (na iBookstore) či Barnes and Noble (čtečka Nook). Díky integrovaným bezdrátovým spojením mohou získané informace snadno přenášet do firemních databází.

Obavy o autory i o soukromí

Aplikace zjišťují, zda jsme knihu přečetli naráz, nebo po částech, kam až jsme dočetli, jak dlouho jsme četli, zda jsme knihu pročetli jen jednou či vícekrát, co a jak často si podtrhujeme a zvýrazňujeme, jaké poznámky si děláme, které pasáže textu posíláme známým, jaká hesla při hledání používáme a kde jsme knihu přestali číst. A to je jen začátek.

„Významný trend, který se pokoušíme zjistit, je, kde se u jednotlivých druhů knih nacházejí místa, kde je lidé přestávají číst, a co můžeme udělat s vydavateli, abychom tomu zabránili,“ hájí špehování čtenářů Jim Hilt, viceprezident velkého amerického knihkupectví Barnes and Noble.

Zároveň ujišťuje: „Pokud dokážeme pomoci autorům tvořit ještě lepší knihy, než jaké tvoří dnes, je to výhra pro každého.“ „Nyní není způsob, jak třeba Amazonu říci, že chcete kupovat jeho knihy, ale nepřejete si, aby sledoval, co čtete. Přitom existuje společenská představa, že do toho, co čtete, nikomu nic není,“ řekla Cindy Cohnová z nevládní skupiny Electronic Frontier Foundation.

Tato situace jen posiluje obavy, že firmy budou v honbě za co největším množstvím čtených knih tlačit autory, aby se „přizpůsobovali masám“, což není nejlepší recept na kvalitu tvorby. Data o čtení knih přitom dávají vydavatelům silný nástroj tlaku na autory.

Nyní už lze třeba zjistit, ve kterém místě přestane velký počet čtenářů knihu číst – a pak lze požadovat, aby pisatel pasáž prostě změnil. „Nebudeme zkracovat Vojnu a mír, protože to všichni nedočetli,“ snaží se uklidňovat Jonathan Galassi, šéf vydavatelství Farrar, Strauss and Giroux – ale kdo ví.

Padesát odstínů šedi

Měnit jednou vydanou knihu už moc nejde, ale nově se zkoušejí i postupy „předběžného vydávání“, jakéhosi beta-testingu, známého z her, kdy vybraní zájemci dostanou hru (knihu) do rukou a mohou navrhovat změny, úpravy, opravy, přepracování…

WSJ tu uvádí příklad románu Getting Dumped od jakési Tawna Fenske. Popisuje příběh mladé úřednice, která po ztrátě dobrého místa našla práci na skládce. Příběh se může vyvíjet po třech liniích, charakterizovaných jmény mužských hrdinů Collina, Peta a Daniela.

Toho posledního chtěla Fenske původně poslat do basy, a tak úplně „vystřihnout“ z knihy, jenže se ukázalo, že skoro třetina čtenářů je pro jeho zachování, zatímco pro Peta je pouhá šestina. Když autorka viděla tyto statistiky, usoudila, že třicet procent je příliš velké číslo na to, aby je ignorovala.

Zájem o podobné testy ukazuje, že někteří spisovatelé jsou připraveni nechat si mluvit do psaní a že lidé jsou ochotni čtenářské zkušenosti sdílet – ale ne ve všem.

Touhu po anonymitě naznačuje podle rakouské stanice ORF úspěch takových knih, které by si člověk v knihovničce nevystavil, ale které se díky anonymitě e-knih dají číst všude a zcela nepozorovaně. Jako příklad ORF uvádí úspěch erotického thrilleru 50 odstínů šedi.