Pacienti si musejí říkat o potvrzení za zaplacení 30 Kč u lékaře

Stvrzenky totiž lékaři nemusejí ze zákona vydávat. A jen někde jsou automaty, které je po zaplacení „vyplivnou“ automaticky, což ale ještě nemusí být sám o sobě dokument o návštěvě lékaře.

„Bojím se, že po mně budou třicetikoruny zpětně vymáhány. V naší nemocnici se mi totiž mnohokrát stalo, že po mně lékaři nic nechtěli. Jsem v důchodu a nemohu si dovolit platit soudní poplatky,“ zatelefonoval včera Právu čtenář Pavel Nový z Ostravy.

Podle údajů, které Právo získalo z nemocnic, zvláště fakultních, se přitom ukazuje, že jim pacienti dluží na poplatcích, ať už regulačních či za hospitalizaci, v součtu miliónové částky.

Nemocnice, nenavýší-li počty vlastních právníků, prodávají pohledávky inkasním firmám. Nemají totiž na vymáhání vlastní kapacity a ze zákona poplatky vymáhat musí, jinak jim hrozí finanční sankce. Exekuce u pacientů tak nejsou výjimkou.

Sem tam se přitom nedopatřením stane, že nemocnice vymáhá částku za poplatky i v případě, že je pacient uhradil. Lidé by si proto měli podle šéfky Exekutorské komory ČR Jany Tvrdkové doklady o platbách pečlivě uschovat.

„Jenže lékař není povinen vydat potvrzení o zaplacení registračního poplatku. Takové potvrzení jsem také ještě nikdy neobdržel,“ upozornil Právo například čtenář Karel Luner.

Jelena Kladivová z Kopřivnice reagovala na Novinkách.cz slovy: „Jaké potvrzení o platbě? Dostala jsem ho jen jednou, a to po několikadenním pobytu v nemocnici. U praktického či odborného lékaře nikdy. Dávám pokaždé 30 Kč do nějaké krabičky bez potvrzení.“ Mnoho lidí reagovalo podobně s obavou, aby je jednou nenavštívil exekutor.

Lékař není skutečně ze zákona povinen automaticky vydat doklad o zaplacení regulačního poplatku, ale musí tak učinit na vyžádání pacientem. Každé vyšetření zapíše do zdravotnické dokumentace pro kontrolu zdravotní pojišťovny.

„Regulační poplatek je řádným příjmem zdravotnického zařízení. A jako každý jiný příjem zdravotnického zařízení neuniká zdanění,“ uvádí ministerstvo zdravotnictví.

Pražská praktická lékařka, jež si nepřála zveřejnit své jméno, Právu řekla: „Stvrzenky opravdu nevydáváme. Lidé si o ně neříkají. Na poplatky máme kasičku. Pár dlužníků ale máme. Ty si eviduji. Stejně jako platící. Zatím jsem ale o vymáhání nepřemýšlela. Možná je to však dobrý nápad, protože někteří neplatí opakovaně.“

Tvrdková upozorňuje, že u drobných částek ve výši 30 korun za ošetření u lékaře či 120 korun za dvoudenní pobyt v nemocnici se v konečném součtu u této pohledávky celková vymáhaná částka pohybuje kolem 17 tisíc korun.

Jana Marková z Hradce Králové proto říká: „Spousta lidí se diví, o jaké potvrzení se vlastně jedná, též jsem to zažila. A protože vím, že na ně máme nárok, tak si při každé návštěvě lékaře o doklad řeknu. Sice se některé sestry tváří, co jako jsem si dovolila, a jsou docela nepříjemné, ale člověk se nesmí dát.“

František Frais z Hranice doporučuje platit regulační poplatek zásadně z účtu. „Byl jsem teď delší dobu v nemocnici. V bance to jde dohledat vždy a nemocnice mi dala jako variabilní symbol moje rodné číslo. V ordinacích to dávají vždy do krabičky či šuplíku bez potvrzení.“

Lidé přitom dluží zdravotnickým zařízením na poplatcích milióny korun. Mluvčí pražské Fakultní nemocnice na Bulovce Jakub Hofmann včera Právu řekl: „V minulém období byly pohledávky vymáhány prostřednictvím vybraných advokátních kanceláří. Ty zajišťovaly i exekuce.“

Nyní je vymáhání pohledávek zajištěno vlastními zaměstnanci právního oddělení. „Velkou část dluhů se nám podařilo získat zpět, ale o přesných částkách nechceme hovořit. Jde o částku v miliónech korun. Zbylé pohledávky od naší nemocnice odkoupila inkasní společnost, a to za 100 procent hodnoty pohledávek. Jejich hodnotu ovšem nemůžeme prozradit, neboť jde o obsah obchodní smlouvy. Opět jde ale o částku v miliónech korun.“

Obdobná situace je i v jiných zdravotnických zařízení.

Každý věřitel, který odprodává pohledávky třetí straně, má ze zákona povinnost o tomto kroku informovat dlužníka. To platí i v případě zdravotnických poplatků. „Takže se dlužník velmi brzy dozví, že dluží, komu a kolik. Je proto zbytečné, aby dlužníci nechávali tyto nízké pohledávky dojít až do stádia exekuce, ve kterém se jim dlužná částka citelně prodraží,“ upozorňuje Jana Tatýrková, manažerka jedné z inkasních společností.

„S vymáháním máme problém. Ze sociálně nepřizpůsobivých občanů prostě tyto peníze nedostaneme,“ dodala pro Právo pracovnice jedné z brněnských nemocnic.