Článek
„Je to zatím jen námět, ale domnívám se, že je to reálné zajistit. Již teď klesá počet dětí v zařízeních a pěstounská péče se rozšiřuje. Takže to začíná fungovat,“ řekl předseda rady a ministr Jiří Dienstbier (ČSSD).
Pokud vláda a pak i parlament na toto doporučení kývnou, pak by během šesti let neměly být stovky předškoláků až na výjimky v péči ústavů. Aby opatření nebylo tak překotné, mělo by omezení nabíhat postupně.
| KOMENTÁŘ DNE: | |
|---|---|
| Očima Saši Mitrofanova: Srážka aligátora s čápem | |
„Pěstounská péče potřebuje revizi“
Výjimečně by tyto děti v ústavech být mohly, ale jen na krátkou dobu. Rada navrhuje jeden měsíc. Nahradit ústavní péči mají především pěstounské rodiny nebo menší kolektivy, kde by děti vyrůstaly sice v početnější, ale přece jen rodině. Byť jen náhradní.
Podle Dienstbiera vychází rada ze srovnání s okolními zeměmi, kde důsledně preferují péči podobnou té rodinné nebo pěstouny. „I když to ve všech případech nejde. Třeba u dětí, kde jsou vážné zdravotní problémy. Takže nic nelze brát úplně absolutně,“ dodal.
Se svým návrhem ale může narazit. Proti se už vyslovila místopředsedkyně sociálního výboru a hnutí ANO Radka Maxová.
Přes 50 procent dětí do tří let se vrací do původní rodiny
”Každé dítě potřebuje jinou péči. A je vidět, že toto směřuje na podporu spíše přechodných pěstounů než ke změně celého systému. Takže s tímto doporučením mám problém vzhledem ke špatně nastavenému financování i systému pěstounské péče, který potřebuje revizi,“ řekla Právu.
Podle zprávy rady z celkového objemu 8,2 miliardy korun, které šly do systému ochrany práv dětí v roce 2013, bylo 52 procent vynakládáno na ústavní péči, skoro 30 procent šlo na pěstounskou péči a jen 8,6 procenta na preventivní služby.
Podle Unie zaměstnavatelských svazů (UZS) zpráva rady vlády zavrhuje vše dobré, co bylo v péči o ohrožené děti dosud uděláno.
Některé státy se od pěstounské péče odklánějí
„Tvrzení, že tzv. zařízení ústavního typu jsou ve světě přežitek, že děti zde trpí, jsou deprivované a na celý život traumatizované, je neuvážené i škodlivé v tom, že péči o děti rozděluje na dva tábory,“ píše UZS ve svých připomínkách k materiálu.
Upozorňuje, že „mnohé vyspělé země se od současného trendu v ČR, tedy plošného a přednostního umísťování dětí do pěstounské péče na dobu přechodnou, odklánějí“.
Kapacita zařízení pro tzv. ohrožené děti je podle ročenky ministerstva školství 9647 míst. Žije v nich 6482 dětí. Z nich je 107 do tří let a 497 předškoláků.
Sirotků pod procento
V dětských domovech pro děti do tří let, které patří pod zdravotnictví, bylo předloni 1606 dětí. „Jejich počet postupně klesá. Přes 50 procent těchto dětí se vrací do původní rodiny,“ uvádí rada. Kapacita ústavů není naplněna, přesto je ČR kritizována, že dětí v ústavech je moc.
Např. v materiálech OSN se objevuje hodnocení, že dlouhodobý pobyt dětí do tří let v ústavní péči je „doprovázen citovým zanedbáváním, což je jedna z forem násilí, a neměl by proto být tolerován“.
Proč se vůbec děti v ČR do ústavů dostávají? Podle zprávy rady je to nejčastěji nepříznivá sociální situace (57 %), bytové problémy rodiny (45 %) a finanční problémy či dluhy rodiny (38 %).
Méně časté jsou další důvody, např. alkohol, zneužívání a zanedbávání dítěte a podezření na takové chování. Drogy jsou na vině pouze ve dvou procentech. Pouze v jednom procentu ústavy pečují o sirotky.