Od prosince 2015 do konce letošního ledna jsem strávil šest týdnů mezi uprchlíky v přestupním uprchlickém táboře Dobova na slovinsko-chorvatských hranicích, kudy táhne do Evropy balkánská migrační vlna.

KOMENTÁŘE DNE:

Rozvrácená společnost? - Nad důsledky migrační krize se zamýšlí Thomas Kulidakis - Čtěte zde >>

Denně táborem prošly asi tři tisíce uprchlíků – byly tu i celé rodiny, ale většinou osamocení mladí muži.

Uprchlíci mohli nalhat cokoliv – jakákoliv jména a data narození i národnost

Přicházeli nejen ze států postižených válkou – Sýrie, Afghánistánu či Iráku –, ale situaci tu zkoušelo využít také mnoho skutečně jen ekonomických migrantů z území, kde žádná válka není. Většina z nich neměla žádné osobní doklady – úmyslně je zničili, aby nešlo zjistit jejich pravou totožnost nebo zemi původu.

Denně se zabavilo množství zbraní

Registračním centrům, která jim vystavovala v Evropě nové provizorní doklady, tak uprchlíci mohli nalhat cokoliv – jakákoliv jména a data narození i národnost. Úkolem registrací bylo tyto vyřčené údaje jen zapsat, ne je ověřovat.

V Řecku vlastně migranti ani lhát nemuseli, tam jim totiž vystavili a vystavují dál doklady, do nichž všem vepíšou, že se narodili 1. ledna. Ať už s tím uprchlíci souhlasí, nebo ne.
Nejdůležitější částí práce s uprchlíky v táboře byly osobní prohlídky uprchlíků a jejich zavazadel.

Za daných podmínek tak lze nejsnáze zjistit, zda nejde o rizikového člověka nebo přímo bývalého bojovníka Islámského státu, al-Kajdá či Tálibánu. Ostatně, denně se tak zabavilo několik kilogramů zbraní – převážně bodných a sečných, ale i paralyzérů, nunčaků a dalších nebezpečných předmětů.

Za těch šest týdnů jsem zažil, jak mezi migranty odhalili desítky radikálních islámských bojovníků. V mobilech měli někteří z nich fotky a videa zachycující, jak brutálně mučí nebo zabíjejí své oběti. Několik dalších mělo u sebe dětskou pornografii či fota a videa mučení nahých žen.

Byli předáni slovinské kriminální policii. Ta je ovšem většinou pouze vyslechla, provedla zápis a k velkému všeobecnému překvapení je pustila dál do Evropy. Přitom podle pravidel EU takové osoby nesmějí vkročit do schengenu, kam ostatně nesmí nikdo už jen v případě, že předloží neplatné doklady.

Jde o lidská práva, nebo o dotace?

Všechna pravidla prostě padla, pouští se v podstatě každý, putují dál do Evropy jako chodící časovaná bomba.

Na hranicích jsem se setkal i se skutečnými uprchlíky před válkou. Ať už to byli umírnění muslimové, ateisté, nebo křesťané

Jako dlouholetý ochránce lidských práv se stydím za to, že se na tomto dění za kulisou falešné humanity – mnohdy totiž kvůli dotacím – podílí řada neziskových organizací, včetně těch pro lidská práva. Nic to nemění na faktu, že tam, na hranicích, jsem se setkal i se skutečnými uprchlíky před válkou. Ať už to byli umírnění muslimové, ateisté, nebo křesťané.

Oběti tragických událostí si zaslouží najít bezpečí v Evropě. Jenže na rozdíl od problémových a věčně nespokojených ekonomických migrantů nebo těch, kteří cestu do Evropy berou rovnou jako poslání v šíření islamismu, si ta menšina příchozích válečných uprchlíků pohostinné Evropy hodlá většinou vážit.

Evropská unie jako by ztratila soudnost, když hazardérsky živí sílící rizika teroru na svém území

Chce tu skutečně pracovat a sdílet, nebo alespoň respektovat, evropské hodnoty. Tragédie těchto lidí nám nesmí být lhostejná. Avšak slít kvůli chiméře umělého, „řízeného“ multikulturalismu tyto osudy bez rozlišení s vlnou ekonomické migrace i se spoustou příchozích s potenciálně nebezpečným posláním mi připadne jako vrchol nezodpovědnosti i pokrytectví.

Evropská unie jako by ztratila soudnost, když hazardérsky živí sílící rizika teroru na svém území. Silvestrovské násilí v Kolíně nad Rýnem a dalších městech, které změnilo atmosféru v Německu, je ale jen špičkou ledovce celého problému.

Když se pak proti rizikové vlně nelegální migrace zvedá protest zdůrazňující právo Evropanů na zachování lidských práv a svobod, důstojnosti žen a evropské kultury, jsou účastníci nálepkováni coby xenofobové.

Často paradoxně od ochránců lidských práv. Chrání asi tedy úplně jiná práva než ta naše.