Šimůnek v kauze vystupoval jako obecný zmocněnec otce, který se u okresního soudu přel o výchovu svých dětí. Nejprve soudkyni osočil z podjatosti a svou námitku pak písemně dost nevybíravě odůvodnil.

„Její chování je hulvátské a nevhodné, ponižuje a vydírá, do otce byla zamilovaná, a když ji odmítl, tak se mu mstí. Soudkyně je hysterická, doporučuji jí psychiatrické vyšetření, trpí bludy. Soudní jednání je zatížené právním idiotismem této kreatury. Její zacházení s dětmi je týráním v duchu SS. Soudkyně je mentálně retardovaná,“ plnil papír záštiplnými větami zmocněnec.

Šimůnek za svá slova dostal pokutu 50 tisíc korun, kterou mu odvolací soud snížil na polovinu vzhledem k tomu, že muž je starobním důchodcem a nemá prostředků nazbyt. Muž ve své stížnosti tvrdil, že se jen svobodně vyjádřil a pokutou bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

Lži svoboda projevu nechrání, připomněl ÚS

„Kritika justice je prospěšná věc a je chráněna svobodou projevu. Je tu ale také ochrana nestrannosti, nezávislosti a respektu soudního rozhodování. Nepravdivá tvrzení nejsou chráněna svobodou projevu, vulgarismy nemohou přispět k debatě,“ kontrovala soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková.

Senát ÚS upozornil, že i nepěkné výroky by měl soudce jako představitel veřejné moci snést. „Je ale také rozdíl mezi emotivní reakcí účastníka například po odsuzujícím rozsudku a písemnou reakcí, kdy si lze formulace promyslet. Navíc v tomto případě to nebyl ani otec, kdo takto reagoval, ale jeho zmocněnec,“ dodala Šimáčková. Ostřejší přestřelku v soudní síni lze podle ní akceptovat snad jen tehdy, pokud by si začal sám soudce.