Češi patří k nejobéznějším národům v Evropě. S chorobnou tloušťkou se podle údajů Ústavu zdravotních informací a statistiky muselo léčit už milión Čechů, to je zhruba desetina populace.

Většina obézních svým lékařům vysvětluje, že nemohou přestat jíst. Jenže o závislost podobné té na alkoholu, cigaretách nebo drogách nejde. Závislost na jídle jako diagnóza ani neexistuje. Obézní totiž spíš zajídají nudu, stres nebo depresi.

Případů, kdy lidé s jídlem opravdu nemohou včas skončit, je podle obezitologa Štěpána Svačiny jen naprosté minimum. „Je to naprostá vzácnost,“ uvedl. Může se to stát lidem, kteří mají například metastázy či nádor na mozku. Sám se s takovými případy setkal, prý museli podstoupit operaci a jejich stav se poté zlepšil. „Typicky tlustá žena je depresivní, typicky tlustý muž spíš gurmán. „Zejména u žen je to docela běžná varianta, že je psychický stav nutí, aby jedly,“ podotkl.

Konzultace s psychologem

Chorobná tloušťka vede k dalším zdravotním potížím, jako jsou potíže s klouby, cukrovka či onemocnění srdce. Léčbu obézních proto vždy provází konzultace s psychologem. Podle psycholožky Ivy Málkové z iniciativy STOB (STop OBezitě) se dá takové chování v rámci psychoterapie odnaučit.

Typicky tlustá žena je depresivní, typicky tlustý muž spíš gurmánobezitolog Štěpán Svačina

„Jsou tam lidé, kteří za život zhubli celkem 200 kilo a mají jen dva extrémy. Buď hubnou, nebo nehubnou, a ničí tím nejen sebe, ale i své okolí a vztahy. Střídají různé diety, teď je moderní bezlepková nebo syrová strava, a hrozně se tím trápí, protože jim to není vlastní,“ popsala Málková své zkušenosti z 30leté praxe práce s obézními.

Místo diet se musí naučit změnit životní styl a myšlenkové nastavení.

„Na Mikuláše si vezmou něco sladkého, naskočí jim, že to nezvládají a jsou k ničemu, a pak se přejídají až do Nového roku, kdy zas začnou hubnout. Naberou spoustu kil, ale to jídlo si ani neužívají,“ řekla Málková.

Obézní bulimici

Sama se v poslední době častěji setkává s případy lidí, kteří jsou obézní, ale zároveň trpí bulimií. Obrovské množství snědeného jídla vyzvracejí.

„Většinou tím trpí ženy, bulimie u mužů je vzácná. Za večer ztláskají všechno dohromady, sladké, slané a nejsou líné si jídlo dojít nakoupit. Energeticky snědí tolik, co by měly za celý den,“ podotkla. Obézní bulimička může být podle ní například 90kilová žena.

Na rozdíl od mentální anorexie, kdy člověk může kvůli odmítání potravy vyhubnout až k smrti, bulimiky ohrožují kromě duševní trýzně spíše zdravotní problémy způsobené pravidelným zvracením.

Spouštěčem je snaha zhubnout. „Stačí nevhodná poznámka partnera,“ dodala.

Je to bio? Ne? Tak nechci

Častější je podle Málkové také poměrně nová diagnóza související s poruchou příjmu potravy a potažmo také určitá závislost na jídle, tzv. ortorexie. Jde o poruchu, kdy lidé úzkostlivě jedí jen biopotraviny nebo třeba jídlo jen z prostředí, kde žijí.

„Většinou jí trpí dospívající dívky, které začnou pečovat o svou postavu. Sportovkyni nebo tanečnici řekne trenér, že by měla zhubnout, i když má normální váhu. Začne se zajímat o jídlo a třeba na návštěvě nebo s rodiči raději nejí. I když ortorexie tolik nebije do očí jako mentální anorexie, psychicky ničí a narušuje osobní život. Jsou tam velké úzkosti a deprese,“ varovala Málková.

Vánoce jsou podle Svačiny z hlediska přejídání rizikové, zvlášť když je lidé stráví vsedě a nicneděláním. „Obecně nejhorší projektivní faktor pro metabolické nemoci je počet hodin sledování televize,“ připomenul.

Přesto však upozornil, že nejhorší doba není konec roku, ale podzim. Obecná rada, jak přežít svátky ve zdraví, je ale jednoduchá: střídmost a dostatek pohybu.