Podle statistik odebraly v roce 2011 britské úřady českým rodinám 14, o rok později 39 a loni už 41 dětí. Nejčastěji odebírají potomky kvůli tomu, že jsou rodiče alkoholici, násilníci nebo rodina zanedbává péči.

Informoval o tom v pátek ČRo, který zároveň uvedl i příklad Evy Michalákové, jež tři roky usiluje o to, aby jí norské úřady vrátily dva syny, kteří se do pěstounské péče dostali proto, že úředníci podezřívali otce z jejich sexuálního zneužívání. To se ale neprokázalo.

Děti přesto žijí dál u pěstounů. Matka je může vidět dvakrát do roka, na dvě hodiny a pod dohledem úřadů. „Člověk zvládne jakž takž fungovat v životě, ale ta bolest a trápení se nijak nezmění,“ říká.

Stačí podezření

Česká televize již loni přinesla reportáž o matkách, jimž britská sociální služba odebrala děti na základě podezření na nevhodné zacházení s potomkem. To, co následovalo, byla dlouhá bitva s úředním systémem, na jejímž konci pro některé z nich stále není jisté, zda své potomky dostanou zpět.

To, co se nyní děje, je selhání demokracie. Jde tu o týrání rodiny, tedy o týrání dětí i dospělýchJohn Hemming, britský poslanec

Soudy totiž probíhají za zavřenými dveřmi, rodiče nesmějí pod hrozbou vězení o kauze informovat třetí osobu včetně médií, dokud není případ uzavřen.

Podle novináře Christophera Bookera z listu The Sunday Telegraph a poslance Johna Hemminga, kteří praxi britské sociální služby otevřeně kritizují, je systém nastaven tak, že pokud v jeho sítích uvíznou rodiče kvůli nějakému podezření, těžko se z toho dostávají.

Nezorientují-li se rychle v nastalé situaci, soudy je mohou o děti dokonce připravit. Hemming prohlásil, že „to, co se nyní děje, je selhání demokracie. Jde tu o týrání rodiny, tedy o týrání dětí i dospělých...“

Pusinky panence

Pro paní Janu vše začalo ve školce, kde jí ženy ze sociální služby sdělily, že dcera dávala pusinky panence, což prý může mít sexuální podtext. Rodina se dostala pod mikroskop a nakonec jí malou vzali.

Může ji vídat dvakrát v týdnu na několik hodin za dohledu úředníků. Probíhá soud, v němž není jisté, zda se prokáže matčina nevina.

Pěstounství jako byznys?

Pěstounství je v Británii zřejmě byznys, protože na každé dítě stát dává 20 tisíc liber. Od roku 2008 se počet odebraných dětí téměř ztrojnásobil z 380 na tisíc měsíčně.

Zdeněk Kapitán, ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, k tomu řekl, že mnohdy stačí jen podezření na nevhodné zacházení s potomkem, a ten pak putuje i bez souhlasu rodičů k pěstounům nebo k adopci.

Dodal, že v posledních letech je už Londýn vstřícnější a s českými úřady o případech jedná. Podle něj by pomohlo vyslat do Británie zvláštního sociálního pracovníka, který by se věnoval výhradně těmto případům.

Česká ambasáda v Londýně připomíná, že čeští občané přestěhováním do Británie dobrovolně přenesli své obvyklé bydliště do této země a podrobili se tak jurisdikci tamních orgánů.

Na základě práva EU a mezinárodních smluv je tak plně v kompetenci těchto orgánů rozhodovat v souladu s právem tam platným. Velvyslanectví ani Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí nepřísluší zasahovat do soudních řízení vedených v Británii.