U soudů už skončily v posledních letech desítky učitelů například kvůli utonutí dítěte, zranění či usmrcení žáka na hřišti po pádu branky, kvůli úrazu na lyžařském výcviku, při cestě do kina nebo popálení od ohně.

„Říkal jsem si, že bych s dětmi nikam neměl chodit. A když bych s nimi šel do divadla, tak detailně popíšu plán cesty a nechám jej každého rodiče podepsat. Jinak riskuju basu,“ popsal Právu svá dilemata zlínský učitel matematiky, který nechce být jmenován.

Nejtěžší to ale mají tělocvikáři, protože v jejich hodinách je riziko úrazu největší. „V podstatě jsme v háji. Ztratil jsem veškeré iluze o rodičích i o svém postavení. Když rodič chce, tak vás může nachytat na čemkoli, protože zákon je tak špatně postavený, že učitel může za všechno, žák za nic a rodič taky ne,“ řekl Právu v souvislosti s riziky tělocvikář, jehož jméno redakce zná.

Podle něj tkví problém v tom, že zodpovědnost za dítě plně visí na učiteli, ale ten ani nemá nikde popsáno, jak prevenci řešit.

Před časem sice měly být vydány ministerské závazné instrukce pro učitele, podle nichž se měli v rámci prevence bezpečnosti řídit a díky nimž by bylo jasné, zda učitel něco zanedbal, ale žádná závazná norma nikdy vydána nebyla.

Bezpečnost se ve školách nyní řeší tak, že ředitel každého zaměstnance poučí o jeho povinnostech a odpovědnosti. Školy mají mít připravený preventivní program a vypracované postupy, které mají učitelé dodržovat. Učitel pak má za úkol analyzovat všechny rizikové podněty, odstranit je a poučit žáky o bezpečnosti.

Tragický minigolf

„Učitel vlastně vždy, když má dojem, že by se něco mohlo stát, tak má celou akci ukončit. A to je naprosto absurdní,“ lamentoval tělocvikář.

Školy jsou na úrazy žáků pojištěné a pojišťovny většinou nemají problém s vyplacením náhrady. Pokud ale dojde k vážnějšímu zranění s třeba doživotními následky, skončí učitel před soudem. Nehledě na to, že žáky na rizika upozornil, poučil je o bezpečnosti, veškerá nebezpečí předem odstranil a dohlížel i na ostatní děti.

Vrásky si mohou dělat učitelé zejména právě při mimoškolních akcích. Třeba kurzy plavání dnes organizují akreditované firmy, ale za děti žádnou odpovědnost nenesou. Učitel tedy vykonává při kurzu pedagogický dohled, a jakmile se něco stane, nese vinu sám.

Že je postavení učitelů nezáviděníhodné, ví i ministr školství Marcel Chládek (ČSSD), který nebezpečí mimoškolních akcí coby kantor také podstupoval. „Tělocvikáři jsou pořád jednou nohou v kriminále, protože se jim tam může něco stát,“ řekl Právu. Podle něj je třeba posílit jejich ochranu, ale zatím není jasné jak.

O štěstí mohla hovořit pražská učitelka prvního stupně, která vzala žáky na bruslení na stadión. Dva chlapce opakovaně napomenula, aby se nestrkali, přesto bruslení jednoho z nich skončilo rozbitou bradou. V nemocnici pak s chlapcem strávila tři hodiny.

V tomto případě učitelka dostala od babičky chlapce čokoládu a zkušenost ji neodradila od pořádání mimoškolních aktivit. Ale stálo by takové riziko komplikací za to i jiným učitelům?

„Špatní učitelé mimoškolní aktivity zruší. Dobrý učitel si je promyslí, naplánuje a zorganizuje tak, že rizika minimalizuje. Nějaké tam vždycky zůstane. Většina pedagogů jsou ale dobří učitelé,“ řekl Právu ředitel ZŠ Praha-Petrovice Petr Zeman.

Neobratní žáci

Jistý si ale nemůže být tělocvikář ani na vlastním hřišti. Výstavba hřiště může vyjít i na dvacet miliónů korun, ale neexistuje záruka, že by hřiště splňovalo nějaké bezpečnostní limity.

Situaci učitelů v roce 2012 zhoršil verdikt Nejvyššího soudu, podle nějž jen poučení o bezpečnosti nestačí. Týkal se případu chlapce, který přišel na minigolfovém hřišti o oko. Žáci byli poučeni o bezpečnosti, například že nemají zvedat hůl vysoko, mají dodržovat bezpečnou vzdálenost a nevstupovat do dráhy míčku.

Na padesát dětí dohlížely tři učitelky, poblíž byly dvě zdravotnice. Učitelky jim ukázaly, jak minigolf hrát, pak procházely kolem skupinek žáků u jamek. Žák ale při máchnutí holí trefil spolužáka do oka a trvale jej poškodil. Žák sice kamaráda vyzval, aby odstoupil, ale ten se nevzdálil dostatečně.

Dva soudy nižší instance se zastaly školy, ale Nejvyšší soud jejich rozsudky zrušil s tím, že učitelé měli střídání u jamek lépe zorganizovat, děti lépe připravit na hru, kterou neznaly, a věnovat vyšší pozornost dětem u jamek, kde bylo třeba silnějšího odpalu.

Podle Kamila Paloncyho, ředitele ZŠ Orlová-Lutyně u Karviné, který učí tělocvik, je ale třeba například uzpůsobit výuku schopnostem dětí. „Když jsem chodil na základku, tak šplh o tyči nezvládly tři děti – dnes jenom tři vyšplhají. Životní styl se asi na populaci nějak projeví. Přizpůsobujeme se jejich schopnostem, nechodíme s nimi 25kilometrové túry, když nejsou zvyklé chodit,“ poznamenal.

Zmíněný zlínský učitel by návod měl. V Nizozemsku je podle něj v zákoně jediná věta: Za všechno zodpovídá rodič. „A je jedno, jestli je to ve škole, nebo doma. Rodiče to respektují a berou to, není s tím žádný problém,“ řekl.