Článek
Dříve se na chodníky směla sypat jen kamenná drť do velikosti 8mm, psům tak nevadila, pokud se kamínek nedostal mezi polštářky. Tzv. inertní posyp byl šetrnější k botám, rostlinám, základům domů. Když sníh roztál, zůstaly na chodnících hromádky kamínků. Musely se uklízet.
Uklízet je ale potřeba i v případě chloridu sodného, vápenatého a jejich směsí, a tím se náklady vyrovnají. „Argument, že se inertní materiál musí uklízet, je samozřejmě demagogie. Uklízet se musí tak jako tak, a když se solí a neuklízí, bývá na chodnících po kotník solanky, břečky. Když se do toho započte úklid, nula od nuly pojde,“ řekl šéf pražských zelených a bývalý radní pro životní prostředí Petr Štěpánek
Současný radní Lukáš Manhart (TOP 09) tvrdí, že se solit nebudou ty chodníky, u nichž je zeleň a pod nimiž vedou inženýrské sítě. V Praze to podle něho představuje stovky hektarů, kde se mají hledat alternativy k solení v podobě sociálních projektů.
„Bohužel jsme v této době pod časovým tlakem a nemáme možnost to alternativně řešit,“ řekl Manhart. Podle něho se kamenná drť opustila hlavně kvůli bezpečí chodců, které není město při sněhopadu s to plně zajistit. „I když to není ideální řešení, použití chemických prostředků znamená zabezpečení chodců,“ uvedl Manhart.
Dřívější zajištění města proti úrazům podle Manharta příliš nepomohlo, Praha čelí žalobám lidí, kteří se loni na neuklizených chodnících zranili, o náhradu škody za statisíce korun. „Město jako vlastník komunikací od roku 2009 odpovídá za škody vzniklé v důsledku závad ve schůdnosti. Není pravda, že by za to město neodpovídalo,“ dodal radní.