Celý text převzatý z deníku Právo:

Modlitba za Jiřinu Švorcovou
Byla nejen ženou za pultem mýdlových seriálů normalizační televize, ale i nenávistí skřípajícím a k nenávisti vyzývajícím ocelovým hlasem, deklamujícím Antichartu, onen povel k poslední velké akci režimní perzekuce nepohodlných občanů a lámání českých charakterů. Na to těžko zapomenout. Avšak jak hodnotit to, že na této cestě vytrvala i přes dvacet let po pádu režimu až do své smrti?
Byla to nenapravitelná zaslepenost a zatvrzelost, anebo v tom byl i kousek jakési podivuhodné věrnosti, která i u člověka z opačného tábora budí nakonec víc respektu než šikovnost přemnohých, kteří bleskurychle vyměnili rudé legitimace za modré, moudra z večerních univerzit marx-leninismu za vzývání neviditelné ruky trhu a kapitál peněz, styků a informací, získaných horlivým službičkováním minulému režimu, chytře zúročili při své proměně ve velkopodnikatele bez morálních skrupulí.
To nepřísluší rozsoudit žádnému člověku, do hlubin srdce a svědomí druhých nevidíme.
A tak se modlím za její duši, která je až nyní velmi překvapena tím, že Pánbůh opravdu existuje – kéž pro ni toto překvapení není příliš tvrdé a nemilé.
Tomáš Halík (Autor je katolický kněz)