Pilníky začaly z kusu kovu na Semilsku podomácku vznikat začátkem 18. století. Výroba přetrvala až do konce padesátých let minulého století.

„Podkrkonoší vždy představovalo chudý kraj, kde lidé po staletí hledali více způsobů obživy. Pilníkářství znamenalo jednu z možností,“ přiblížila vedoucí odboru kultury a školství semilské radnice Kateřina Šromová.

Muzeum vzniklo ve stejné roubence, kde lidé po generace rýhovali kovový plát do konečné podoby ručně vyrobeného pilníku. Chalupníkům stačil primitivní dřevěný ponk s jednoduchým svěrákem a sada na pohled primitivních nástrojů. Zbytek záležel na umu řemeslníků, předávaném z generace na generaci.

Ruční výroba pilníků je raritou

„Ruční výroba pilníku je dnes již raritou. V Čechách je pouze jedna dílna na Vysočině a další na jižní Moravě. Jde patrně o dvojici podobných dílen v celé střední Evropě,“ podotkla Šromová.

Produkce ručně vyráběných pilníků dnes nachází využití při vysoce speciálních činnostech v oboru lékařství nebo automobilovém průmyslu.

Pilníky, kterých udělá zručný pilníkář denně maximálně pět, vydrží při běžném užívání bez větší újmy na kvalitě celý lidský život.

Návštěvníci semilského muzea mohou kromě prohlídky pilníkářské expozice zasednout za ponk a ochutnat tvrdou práci pilníkářů, vyžadující zručnost a přesnost.