Jak byste se charakterizovala jako řidička?

To je těžké - neumím o sobě říct, že jsem v něčem dobrá, ať už v profesi nebo třeba ve sportu. Člověk zná své limity, své rezervy… Ale když už se ptáte, řídím často, ráda a musím zaklepat – bez nehod.

Od kdy máte řidičský průkaz? Bourala jste za tu dobu? Naboural někdy někdo Vás?

Musela jsem se hluboce zamyslet a chvíli počítat – řídím už 37 let. Někdy před třiceti lety jsem jako druhé auto vyjížděla z vedlejší na hlavní a vůz přede mnou náhle zabrzdil. Odnesl  to kryt mého blinkru, byla to moje vina...

Vaše první auto a vzpomínky na něj.

Úplně na začátku jsem jezdila Wartburgem rodičů. Bylo to celkem spolehlivé auto, hrozně kouřilo a páchlo těm chudákům za mnou. Také mělo řadicí páku na volantu. Ale dnes už na něj vzpomínám s nostalgií.

Jste každodenní či spíše víkendová/sváteční řidička?

Ještě před pár lety jsem se nepohybovala jinak než autem. Ale s narůstajícím provozem v Praze se snažím řízení ve městě vyhýbat, nenávidím stání v kolonách. Čili když nic nevleču a nepřevážím, jezdím městskou dopravou. Ale řídím jistě jednou až dvakrát týdně.

Jste-li v roli spolujezdce, máte sklon sledovat výkon řidiče, případně ho komentovat a radit mu?

Jako spolujezdec jezdím s manželem, jsme tak za léta zvyklí, já napovídám, co se děje zprava. Uvědomuji si to, že už je taková „železná košile“. Stává se mi, že když jedu třeba taxíkem, hlásím bezděčně stav zprava i tam.

Jakou nejdelší trasu na jeden zátah jste ujela za volantem? Případně jak často si zařazujete přestávky?

Když jedeme delší trasu, střídáme se s manželem. Štreky jsme jezdili dlouhé, na hory do Francie či do Švýcarska. Sama jedu třeba do Ostravy na jeden zátah, jen s malou přestávkou u pumpy.

Máte nějaké vysněné auto?

Vysněné auto nemám. Za ta léta jsme měli fiaty, fordy, renaulty, oktávky, hyundaie. Často jsme měli dva vozy najednou. Nejsem „frajer“ na auta, musí být „jen“ spolehlivé, bezpečné a pohodlné.

Rozumíte autům technicky?

Ne.

Jaký defekt byste si troufla odstranit sama a k čemu už voláte pomoc? Využila jste někdy asistenční službu na cestách?

Zvládla bych výměnu kola za rezervu. Zrovna nedávno jsem píchla, naštěstí už ale v místě, kam jsem jela na vystoupení. A tam byla spousta ochotných mužských rukou, takže jsem ani svoje technické schopnosti neměla možnost vyzkoušet

Máte nějakou veselou/nepříjemnou/zvláštní příhodu/zážitek z cest za volantem?

Nic veselého to nebylo, spíš horor. Je to tak 25 let zpátky, tenkrát ještě nebyly mobily. Vracela jsem se kolem půlnoci z vystoupení, bylo to koncem listopadu. Mlha jako hrom a přišel nečekaně mráz. Mířila jsem od Slaného ku Praze a už jsem nebyla daleko od odbočky na letiště. Tenkrát jsme měli Renaulta 9, který najednou začal stávkovat. Postupně jsem musela řadit na nižší a nižší rychlost, až nakonec i jednička zklamala a já stála při kraji, naštěstí výstražná světla a blikající baterka fungovaly, ale mlha houstla, mráz tak minus 10 a hlavně nikde nikdo, provoz tenkrát byl minimální. Zmocnila se mne beznaděj a malomyslnost: kdo mne v mlze nesmete z vozovky, ten mne v lepším případě znásilní a v horším zabije. No, to víte, napadaly mne všelijaké blbosti.  Za nějakou chvíli přijelo auto a zastavilo. Byli to muzikanti, každé volné místečko nacpané bubny a aparaturou. Naštěstí jsem se k nim vtěsnala, svezli mne ale jen do Ruzyně na nádraží, kde jsem uprosila výpravčího, aby mne nechal zavolat domů manželovi. Ten vzal našeho fiátka-broučka malého a vyzvedl mne na nádraží. Dojeli jsme k opuštěné blikající renaultce. Navázali jsme lano, já si sedla do vymrzlého auta a vyrazili jsme přes celou Prahu na jedničku, maximálně dvojku na noční pouť. Když jsme dorazili domů, vůbec jsem nebyla schopna vylézt z auta, jak jsem byla promrzlá. Do páté ranní jsem se rozehřívala ve vaně…

Jak obecně hodnotíte provoz na českých silnicích a chování našich řidičů? Porovnejte se zahraničím.

Chcete slyšet, jak jezdíme? Není to publikovatelné..:-) To snad ani nemá cenu popisovat nebo hodnotit. Přijde mi, že jsme víc ve stresu, než v zahraničí, víc pospícháme.

Máte nějakou radu pro motoristy z vlastní zkušenosti, o kterou byste se ráda podělila?

Když získáte řidičák, chce to hned jezdit, jezdit, jezdit. Zahodit obavy, nejistotu, věřit si a jezdit sám, bez spolujezdce, napovídače. Jen tak se člověk naučí řídit a řešit samostatně situace, do nichž se dostane.

Dali jste svému vozu jméno? A pokud ano, jaké? Proč? Zúčastněte se naší soutěžní ankety a vyhrajte cestovní poukaz v hodnotě 100 Eur nebo havarijní pojištění na rok zdarma! Soutěžte zde!