Hlavní obsah
Problémy s chodidly se nevyplácí podceňovat. Foto: Profimedia.cz

Ploché nohy mohou způsobovat celou řadu zdravotních problémů

Přestože jsou nohy nejzatěžovanějšími částmi těla, péči o ně mnozí podceňují. Ve většině případů se o ně začnou starat až v okamžiku, kdy začnou bolet či se objeví jiné problémy. Náprava problému je pak ale mnohem složitější, navíc se mohou objevit další komplikace. Například v důsledku plochých nohou se mohou objevit bolesti kyčlí, opakované bolesti hlavy či častější úrazy kolen.

Problémy s chodidly se nevyplácí podceňovat. Foto: Profimedia.cz
Ploché nohy mohou způsobovat celou řadu zdravotních problémů

Chodidla jsou pro lidské tělo a jeho správné fungování velmi důležitá. Přenášejí veškeré zatížení lidského těla, podílejí se na zajištění rovnováhy, stability i tlumení nárazů. O to více bychom se o ně měli starat, a to od dětství.

Nejlepší prevencí je správně zvolená obuv

Správné obutí je takové, které je pohodlné, přičemž na každou činnost je dobré mít k tomu určenou obuv. Na tvrdé povrchy, na kterých se pohybujeme převážnou část dne, je ideální nosit obuv, která tlumí nárazy a podporuje obě klenby.

Ideální je nezůstávat v jedněch botách celý den a raději nohám a chodidlům ulevit přezutím se do otevřených pantoflů, nejlépe zdravotních. Noha v nich lépe dýchá a dochází i k jejímu lepšímu prokrvení.

Důležité je ale také hledět na samotné materiály. „Svrch obuvi je nejvhodnější usňový, neboť se nejlépe přizpůsobí tvaru nohy a je prodyšný. Stélka obuvi by měla být pohodlná a vyměkčená. Podešev by měla být z flexibilních materiálů tlumících nárazy při chůzi, v její přední části v místě prstových kloubů, by měla být dostatečně prostorná, pružná a ohebná. Vhodný je také výběr obuvi s malým klínkem, který vyvýší patu o cca 1-2 cm,” upozorňuje ortoped František Picek z pražského ORP centra.

Nejvhodnější a nejzdravější chůze je chodit naboso, ale na měkkém podloží, např. po písku, trávě či po malých jemných malých oblázcích. Je to přirozené a dochází tak ke správnému prokrvení nohou. „Chůze naboso na tvrdém povrchu je naopak nevhodná, neboť časem přináší komplikace v podobě zborcení nožní klenby apod.,” varuje Picek.

Podobný problém může vzniknou i u bot s rovnou podrážkou, např. balerín. Klenba chodidla v nich nedostává vůbec žádnou podporu, a může začít bolet. Stejně tak může dojít k zánětu povázky (plantární fasciitis) způsobující bolest paty.

Plantární fascie je šlacha, která spojuje patu s prsty a podporuje svaly a klenbu chodidla. Tato šlacha se chůzí v nevhodné obuvi příliš napíná, může se i přetrhnout. Odpočinek poté poskytne jen dočasnou úlevu od bolesti paty. Pokud si bez těchto botiček nedovedete představit plnohodnotný život, lze jako jistou formu ochrany doporučit ortopedické vložky. Uleví bolesti, stejně tak patní vycpávky.

Pozor byste si měli dát i na nošení obutí typu crocs, které spoustu lidí zaměňuje s ortopedickou obuví. Plastová obuv je vhodná pouze na zahradu či k vodě, není vhodná na celodenní nošení.

„Stejně tak na celodenní nošení není vhodná tzv. barefoot - nezpevněná jednodušší obuv bez stélky. Nosit ji je vhodné jen na přírodní povrch, jako je les, tráva, pěšiny, písek, kamínky, trávník apod.,” dodává Picek.

Deformity nohou. 1. Ploché nohy, 2. Normální chodidla, 3. Vyklenutá noha

Foto: Profimedia.cz

Jednoduché cviky pro ploché nohy
Ohýbejte, natahujte prsty na nohou, kružte jimi.
Válejte míček mezi ploskami chodidel.
Zdvihejte prsty malé předměty, pohybujte prsty po podložce, přenášejte váhu z přední do zadní části chodidla.

Jak je to u malých dětí

U dětí se klenba vyvíjí postupně – nejdříve kolem čtvrtého roku věku, kdy je noha normálně vbočená a klenba je vyplněna tukovým polštářem. Proto otisk nohy malých dětí vypadá jako plochá nožička, ale ve skutečnosti tomu tak není. Je tedy zbytečné v tomto věku řešit postavení dětských nožiček nebo vtáčení špiček.

Zhruba mezi 4.– 6. rokem života se začíná formovat podélná klenba nožní. Do té doby by se rodiče měli zaměřit hlavně na nápadnější stranové asymetrie v chůzi a dbát na kvalitní a zdravou obuv.

V boji proti plochým nohám pomáhá cvičení s míčky a válečky

Foto: Profimedia.cz

Při výběru dětské boty je důležité dbát především na správnou velikost, která se může v průběhu roku změnit až o tři velikosti. Podcenit se nesmí ani tvar obuvi, aby mělo dítě dostatečný prostor pro všechny prsty.

„Šířka obuvi musí odpovídat obvodu nohy v místě prstních kloubů, má mít dostatečně prostornou kulatou špičku a vnitřní hrana obuvi by měla být rovná,“ upozorňuje Jana Šůstková ze společnosti Fare.

Dobré je hledět i na pevný opatek, který má za úkol udržet patní část nohy ve správném postavení, a tím napomáhat k udržení správného tvaru klenby.

S odhalením problému může pomoci plantografie

Jedná se o speciální vyšetřovací metodu, při které dochází k vyšetření plosek nohou při stoji člověka.

„Pomocí plantografie se měří tlaky přenášené z chodidel na desku se senzory, jejichž deformace se převádí na číselné hodnoty a do obrazu v barevném spektru přes počítač na monitor. Díky tomu umožňuje plantografie zjistit rozložení tlaku mezi chodidlem a podložkou,” vysvětluje primářka Michaela Tomanová z rehabilitační kliniky Infinity Clinic.

Otiskový test

Foto: ORP centrum

Nejčastější problémy s chodidly

Podélně plochá noha - kostra nohy je uspořádána do dvou klenebních oblouků - podélného a příčného. Při podélné ploché noze dochází k oploštění podélné klenby na vnitřní straně chodidla a zároveň dochází k vbočenému postavení paty. Kvůli tomu dochází ke zhoršené adaptaci chodidla na nerovnosti a nárazy, v důsledku čehož se mění zatížení kotníku, kolenních a kyčelních kloubů a ke změně postavení páteře.

Děje se tak nejčastěji kvůli nedostatečně pevným vazům, nadváze či nošení nevhodné obuvi. Náchylnější jsou ale i lidé s povoláním spjatým s dlouhým stáním a sportovci. „Mezi první příznaky ploché nohy patří pocit únavy nohou, hlavně po zátěži delší chůzí a stáním, otoky a pocit těžkých nohou,” upozorňují odborníci z Podologické poradny v Havířově.

Pokud se problém neřeší, mohou se objevit bolesti v oblasti kotníků, kolene či třísel.

Příčně plochá noha - dochází k ní poklesem příčné klenby, přičemž se rozšíří celá přední část nohy. Děje se tak často u žen nošením obuvi s vysokými podpatky (vyšší než 4,5 cm) s úzkými špičkami. Dochází tak k přetížení přední části nohy a zároveň nedostatečnému prostoru pro prsty nohou. Vznikají tak otlaky a deformity prstců.

Vyklenutá noha - někdy může dojít k abnormálnímu vyklenutí podélné klenby, kdy se přednoží a pata vtáčí dovnitř. Lidé tak chodí po vnější hraně. Nejčastěji se tento problém objevuje u dětí ve školním věku. Její lehčí formou je vysoký nárt, který zhoršuje výběr obuvi.

Problém na sebe může upozornit i zkrácenou Achillovou šlachou, málo pružnou nohou a bolestí. Nejčastější příčinou je svalová nerovnováha.

Vbočený palec - jedná se o velmi častý problém, kde sehrává velmi důležitou roli dědičnost a nošení nevhodné obuvi - příliš úzké špičky a vysoké podpatky. Kromě tohoto problému často dochází i k poklesu a rozšíření přední příčné klenby nožní.

V oblasti hlavičky první nártní kosti se vytváří kostěný výrůstek. Mezi ním a kůží pak může vzniknout tzv. tíhový váček, který může být bolestivý, navíc se zde mohou vytvářet otlaky a kuří oka.

Problém se řeší pomocí speciálního cvičení, nošení obuvi s kulatou či hranatou špičkou, pomoci mohou i speciální dlahy a další korektory, které mohou zabránit zhoršení deformace nohy.

Kostěné výrůstky na patě - odborníci o nich hovoří jako o tzv. Haglundově patě. „Vzniká trvalým tlakem obuvi v místech, kde je kost kryta pouze kůží se slabou vrstvou podkoží. Dochází zde ke dráždění okostice, která se tomuto tlaku brání nadprodukcí kostní tkáně. Často se tak děje u sportovců, jejichž sport je spojen s velmi pevnou obuví, např. bruslemi,” upozorňují podologové.

Pomoci mohou správně zvolené boty s opatkem, který je měkký, pružný a netlačí.

Patní ostruha - patří mezi poměrně častá onemocnění dolních končetin. Projevuje se bodavou bolestí paty, a to buď po velké fyzické zátěži, anebo hned ráno na začátku chůze po období odpočinku. Pata může být bolestivá i na dotek a může na ní docházet k otokům či k zabarvení do červena.

U patní ostruhy se jedná o kostěné zpevnění úponů vazů a šlach k patní kosti. Přičemž správně by tyto tkáně měly být měkké. Ke zkostnatění tkání dochází v důsledku přetížení svalů a vazů, ale také věkem podmíněnou degenerací tkání.

„Léčba patní ostruhy především spočívá v omezení zátěže, v úpravě obuvi, resp. používání speciálních vložek či podpatěnky s odlehčením a užívání protizánětlivých léků. Dobrý efekt přináší rovněž užití fyzikálních procedur, jako je laser a ultrazvuk a protizánětlivá radioterapie - léčba nízkou protizánětlivou dávkou rentgenového záření. Úlevu přináší i lokální aplikace kortikoidů k místu zánětu,” vysvětluje ortoped Tomáš Hudec z EUC Kliniky v Kladně.


yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků