Antibiotika se často užívají zbytečně

Víra v téměř zázračnou moc antibiotik je také příčinou vzniku odolnosti bakterií. Snížit rizika vzestupu rezistence (odolnosti) se dají jen tehdy, když se začnou předepisovat uvážlivě.

Ukazuje se, že nejvíce jich sice ordinují praktičtí lékaři, ale ani nemocniční nejsou výjimkou. Na celém světě bylo provedeno mnoho studií zaměřených na přístup praktických lékařů k jejich předepisování. Většina z nich ukázala, že 50 až 80 % všech antibiotik bylo předepsáno nesprávně nebo neoprávněně.

Právě to je hlavním faktorem, který vyvolává vzestup rezistence. "Tato situace se netýká pouze okolních zemí. Podobné studie byly opakovaně provedeny u praktických dětských lékařů i u nás a bylo prokázáno kolem 50 % nevhodně předepsaných antibiotik. Týkalo se to zejména virových infekcí dýchacích cest, kde jsou antibiotika zcela neúčinná. Příčin této situace je mnoho.

Lékař může mít obavu o další vývoj zdravotního stavu dítěte a antibiotika proto předepíše pro jistotu. Někdy je to přání rodičů, kterému lékař podlehne, protože se obává o ztrátu klienta. Určitě velký vliv má reklama a marketingová strategie farmaceutických firem," uvádí primář MUDr. Vlastimil Jindrák z Nemocnice Na Homolce.

Rezistencí na antibiotika se rozumí schopnost bakterií odolávat jejich účinku. S touto možností se příliš nepočítalo. Ukázalo se však, že bakterie jsou neobyčejně geneticky proměnlivé a dokáží vyvinout obranné mechanizmy během velmi krátké doby. S každou novou látkou proti bakteriím se dříve či později začaly objevovat kmeny odolné léčbě.

V současné době problém rezistence s různou intenzitou zasáhl všechny mikroby a skupiny antibiotik bez ohledu na geografickou oblast. I kmeny běžné bakterie zlatého stafylokoka, který způsobuje hnisavá onemocnění, jsou z 80 až 90 procent odolné vůči penicilinu.

Také původce tuberkulózy vykazuje vícenásobnou rezistenci vůči antibiotikům a chemoterapeutikům. Odhaduje se, že například každý desátý případ plicní tuberkulózy končí smrtí.

V některých oblastech světa s vysokým výskytem rezistence je problém již tak závažný, že prakticky znamená konec původně úspěšné éry antibiotik.

Vážná je také situace, která se týká šíření nemocničních infekcí, postihují totiž zejména pacienty s nižší imunitou.

Hlavní příčinou, která vyvolává vznik a šíření odolnosti (rezistence), je vysoká spotřeba antibiotik. Největší problém ale spočívá v tom, že choroboplodné bakterie používají různých mechanismů k tomu, aby odolaly účinku antibiotik. Jsou schopné přežívat i v přítomnosti těch léčiv, která jsou za normálních okolností dobře účinné. Dokáží je usmrtit, nebo alespoň zastavit jejich množení.

"U běžných, lehce probíhajících infekcí se i v případě rezistence většinou nestane nic dramatického, protože náš organismus má dostatečnou vlastní obranyschopnost k tomu, aby se s nimi vyrovnal. Docela jiná situace ale nastává ve chvíli, kdy člověk onemocní závažnou infekcí, která jej ohrožuje na životě. Může to být např. bakteriální zánět plic, hnisavý zánět mozkových plen, bakteriální zánět srdečních chlopní. V takových případech může odolnost na antibiotika způsobit selhání léčby a závažná infekce může vést až ke smrti nemocného," dodává doktor Jindrák.

I když se zdá, že situace vypadá beznadějně, dá se změnit. Klíčový význam má zcela jistě jak průběžné vzdělávání lékařů, tak i osvěta zaměřená na laickou veřejnost.

Snaha lékařů o zlepšení situace musí být ale komplexní. Je třeba si uvědomit, že zodpovědnost za další osud antibiotik a naše zdraví je společná. Mají ji lékaři, pacienti i laici. Na virózy a nachlazení je zbytečné užívat antibiotika. Stačí léky na snížení teploty a dostatek tekutin.