Dnes dvaadvacetiletý František Zimmel tráví třikrát týdně pět hodin v nemocnici na dialýze. Jeho onemocnění FSGS neboli fokálně segmentální glomeruloskleróza postoupila již do fáze, kdy mu nefunguje ani jedna ledvina.

Jedinou nadějí na lepší život je pro něj transplantace ledvin, jenže s jeho onemocněním je jen 5% šance, že by dopadla úspěšně.

„Mám hodně malé šance, protože nemoc je v krvi, a je velká pravděpodobnost, že zničí i novou ledvinu. Když mi dají novou ledvinu a vymění mi plasmu, tak mám maximálně asi pětiprocentní šanci na to, že mě to nemoci zbaví,“ vysvětlil Novinkám František.

V sedmnácti byl František zdravý a aktivní kluk.

V sedmnácti byl František zdravý a aktivní kluk.

FOTO: archiv F. Zimmela

Se svou diagnózou se už smířil a vnímá ji jen jako jiný životní styl. Svým příběhem, který sdílí na sociální síti Facebook pod názvem Život v ruce, se snaží inspirovat ostatní a přiblížit veřejnosti, jaký život s vážným onemocněním může být.

„Jsem rád, že se mluví o vozíčkářích a o rakovině, ale zaráží mě, že ostatní nemoci, které mají prakticky stejně těžký průběh, jsou absolutně neviditelné,“ prozradil důvod medializace mladík.

Na začátku onemocnění si prošel doslova peklem 

Rozhovor pro Novinky se rozhodl poskytnout na pro něj důvěrně známém sportovišti v Hluboké nad Vltavou. Kromě připomínky jeho aktivního mládí má místo i významnější symboliku. Tady to vše začalo. Kvůli zranění, které si zde způsobil, se dostal do nemocnice.

To, co se zdálo jako pouhá nehoda, mělo postupně mnohem vážnější následky. Dva týdny pro propuštění z nemocnice byl poslán na kontrolu ke své lékařce, která si všimla jeho oteklého těla a poslala ho na další testy.

Tehdy pro Františka začal dlouhý a bolestivý boj s nemocí. „První, co mi dělali, byly krevní testy na mononukleózu. Doktorce akorát nesedělo, že jsem kašlal a pálily mě plíce. Takže mě okamžitě poslala na rentgen, kde se zjistilo, že mám zvětšený srdeční sval a zvětšené ledviny,” svěřuje se Novinkám František.

Musel tak okamžitě na biopsii ledvin, na které se ukázalo, že trpí takzvaným nefrotickým syndromem. Později lékaři upřesnili diagnózu na FSGS, tedy onemocnění, které napadá glomeruly v ledvinách. Glomeruly jsou malé cévy v síni ledvin, onemocnění následně způsobuje únik bílkovin z těla. Celé tělo se tím také oslabuje a ledviny postupně selhávají.

Po dvou měsících na kortikoidech přibral přes třicet kilo.

Po dvou měsících na kortikoidech přibral přes třicet kilo.

FOTO: archiv F. Zimmela

Lékaři mu tak okamžitě nasadili kortikoidy, léky na vysoký tlak a tzv. imunosupresiva (látky, které potlačují funkci imunitního systému), díky kterým mělo dojít k potlačení onemocnění.

Vedlejším účinkem však byla oslabená imunita, která Františka trápí dodnes. Pouhá tříska v prstu tak může způsobit závažné zanícení a běžná rýma u něj může probíhat měsíce. Kortikoidy kromě toho zadržují i vodu v těle. František tak během několika měsíců přibral přes třicet kilogramů.

„Lehnul jsem do nemocnice jako sedmdesátikilový kluk a po dvou měsících jsem se vrátil do školy se sto pěti kily,“ vysvětlil. Extrémně rychlý nárůst hmoty se podepsal na jeho těle, které má potrhané striemi. „Nejhorší na tom bylo, že jsem v noci sám cítil, jak kůže praská. Svědilo a bolelo to,“ dodal.

Místo školy a práce dialýza

Kvůli onemocnění musel postupně zanechat školy a vzdát se i svého plánu stát se automechanikem, jelikož nesmí dělat namáhavou práci. Zůstal tak jen s dokončeným základním vzděláním.

„Dostal jsem na to i invalidní důchod, protože nesmím dělat fyzickou práci. Musím dělat jen v chráněných dílnách, protože jsem prakticky každé dva měsíce v nemocnici a v klasickém zaměstnání by mě nikdo neudržel,“ řekl smutně.

Kvůli dialýze, která jeho život může v průměru zkrátit i o patnáct let, je pro něj také nemožné naplánovat si dovolenou a má i spoustu dalších omezení.

I přes veškeré zdravotní strasti František bojuje a snaží se žít kvalitní život.

I přes veškeré zdravotní strasti František bojuje a snaží se žít kvalitní život.

FOTO: archiv F. Zimmela

I přes všechny komplikace se snaží nevzdávat a brát vše optimisticky, sám říká, že za to vděčí své flegmatické povaze. Letos v lednu přitom unikl smrti jen o vlásek.

V nemocnici musel podstoupit operaci břicha, při které mu odoperovali žlučník. Poté, co dal po operaci svým blízkým vědět, že je v pořádku, začal silně krvácet z břicha. Ztratil tolik krve, že ani necítil bolest. Jen díky rychlému zásahu lékařů přežil.

V boji se svou nemocí tak František pokračuje i nadále a doufá, že svým příběhem inspiruje ostatní, aby si více všímali nemocných kolem sebe a aby se zamysleli nad tím, co sami mohou udělat pro své zdraví.