Odborníkem je většinou specializovaný lékař. Zabývá se zdravotními problémy, které u lidí vyvolávají potlačované nebo špatně prožívané emoce, případně vztahy. Mají zprvu podobu funkčních potíží. To znamená, že naruší funkci určitého orgánu, ale ještě nedojde k trvalým změnám v jeho tkáních. Proto lékaři, kteří tento orgán vyšetřují pomoci různých přístrojů, velmi často nic závažného nezjistí a pacient pak vypadá jako hypochondr.

To, co prožíváme, vyvolává reálné změny v těle

Lékař zaměřený na psychosomatické potíže však pacientovi věří, že zdravotní problémy má. Velmi dobře ví, co mohou způsobit nezvládnuté emoce.

„Strach nebo třeba stres, to nejsou žádné nehmotné záležitosti, to nejsou žádní motýlci, kteří se vznášejí kolem naší hlavy,“ říká psychiatr MUDr. Radkin Honzák, CSc., jeden z předních českých odborníků na psychosomatickou medicínu.

„Jen si uvědomte, co se děje ve vašem těle, když máte třeba strach. Žaludek se vám sevře a vyplaví se hormony, které začnou mobilizovat celý organismus. Zbystří se vaše pozornost, zrychlí se vám dech a puls srdce, které se snaží zásobit svaly dostatkem krve, kyslíku a potřebné energie. Povrchové cévy se stáhnou, aby se při poranění snížilo krvácení… A tak bychom mohli dlouze pokračovat ve výčtu náhlých změn.

Poukazuji na to, abych zdůraznil, že emoce úplně přirozeně doprovází řada tělesných reakcí, a někdy hodně silných reakcí. Proto by nás nemělo překvapovat, že v organismu dokážou někdy vyvolat dramatické změny, případně nemoci, pokud na nás negativně působí příliš dlouho,” vysvětluje doktor Honzák s tím, že většina lékařů to chápe, ale ve své běžné praxi to ne vždy využívá.

Lidová rčení mívala pravdu

„Zdravý člověk neexistuje. Je to pouze špatně vyšetřený pacient,“ dělá si doktor Honzák legraci z lékařů a jejich někdy přehnané snahy vyřešit vše jednoduchou diagnózou. Rád také připomíná přísloví našich předků, která si všímají vztahu emocí a tělesných reakcí: „Někdy říkám studentům, že nejlepší učebnicí psychosomatiky jsou Zaorálkova Lidová rčení. Pojmenovávají některé stavy docela výmluvně: Nemůžu to spolknout. Obrací se mi z toho žaludek. Z toho by se člověk po… Ale žádný gastroenterolog se vás při vyšetření nemocného žaludku nezeptá, kdo vám v něm leží.“

A takových rčení jistě můžeme najít víc: Zastavilo se mi z toho srdce. Zlomil mi srdce. Ztuhla mi krev v žilách. Praskne mi z toho hlava…

Lékař jako průvodce světem citů

Psychosomatický lékař léčí pacienta tím, že si s ním začne povídat. Nezajímá ho jen jeho nemoc, ale i jeho situace doma a v práci. Snaží se také dozvědět víc o jeho rodičích a o tom, jak to chodilo v jejich rodině. Tyto vztahy a zážitky totiž hodně určují, jak věci vnímáme a prožíváme. Nenásilně se snaží, aby jim klient víc rozuměl.

Spousta lidí chápe, že nám třeba nezvládnuté stresy mohou způsobit žaludeční vředy, dráždivý tračník, průjmy nebo trávicí potíže. Stejně tak rozumějí tomu, že snadno vyvolají chronické problémy se spánkem. Podobně jako stavy, kdy velmi snadno reagujeme nesmyslně podrážděně a vztekle, máme problémy se soustředěním a trápí nás úzkosti nebo deprese.

Málokoho ale napadne, aby ve špatně prožívaných emocích viděl třeba příčinu úrazů, cukrovky, zhoršené imunity, gynekologických a urologických potíží, poruch štítné žlázy, zhoubných nádorů, ale třeba i chorob zdánlivě banálních, jako jsou neustálé angíny, kašel nebo atopický ekzém.

Angíny vyvolané pocitem křivdy

Pro psychosomatické lékaře je přitom normální, že se zajímají, jestli třeba zrovna za angínami dítěte, které se vracejí, není například pocit křivdy. To byl případ devítiletého Ondry. Jeho hodně zaměstnaná maminka ho už v poslední době tak často nehladila a méně se snažila o jejich vzájemnou blízkost nebo důvěrný vztah.

Myslela si totiž, že se z něj stal velký kluk a tyhle věci ve svém věku nepotřebuje. Pocit křivdy pak dítěti chronicky svíral hrdlo. Kvůli horšímu prokrvení se sliznice v krku staly náchylnější k infekcím. Tyto potíže vůbec nejsou tak vzácné, jak by se mohlo zdát. Navíc je trvale nevyřeší léky, ale spíš změny v chování rodiče.

Podobné to bylo se sedmiletou Aničkou. Trápily ji záchvaty kašle. Nereagovala na žádné léky a lékaři si s ní nevěděli rady. Specialistka na psychosomatickou medicínu se kromě nemoci zajímala také o vztah jejích rodičů. Zjistila, že Anička dostává záchvaty nápadně často ve chvíli, kdy se rodiče začnou hádat. Kašel totiž tlumil jejich agresi. Jenže kvůli tomu se vymkl logice běžného akutního onemocnění a začal se řídit logikou vyššího řádu, takzvaného suprasystému.

Většina dětských lékařů ví málo o tom, jak tento systém funguje. Proto je může zaskočit, jak vytrvale vzdoruje zdánlivě banální kašel jejich pokusům o efektivní léčbu.

Odpočinul si na služebkách víc než na dovolené

Na elegantně oblečeného padesátníka se stačilo jen podívat, aby bylo člověku jasné, že netrpí nedostatkem peněz. To, čím trpěl, byly neustálé problémy se zablokovanou páteří, hlavně krční. Chodil k opravdu dobrému fyzioterapeutovi a ten rychle pochopil, že jeho klient potřebuje psychosomatického lékaře, jinak se jeho potíže budou pořád opakovat a vše vyvrcholí operací páteře, která navíc nic nevyřeší. Problémy nebyly totiž v zádech, ale v hlavě.

Psychosomatický lékař řešil nejprve akutní stav pacienta. Dal mu léky, které snížily psychické napětí, v němž podnikatel žil. Zmenšily tak i napětí svalů, stejně jako jejich sklon se stáhnout a zablokovat páteř. Pak si spolu povídali. Lékař zjistil, že muž zažívá velké stresy v práci, kde rozhoduje o investicích za desítky miliónů, ale také doma. Jeho žena prosazovala svou tak, že se hádala. V něčem měla pravdu, v něčem ne, jak už to tak v životě bývá. Dovolené s ní však pro muže rozhodně nebyly odpočinkem. Proto na ně přestal jezdit. Na služebních cestách si paradoxně odpočinul víc.

I zátěž při nejrůznějších jednáních zvládal snáz než hádky s manželkou. Jediná činnost, u které se dokázal uvolnit, byl badminton, který hrál kdysi závodně. U tohoto výbušného sportu se vyřádil, vykřičel a na chvíli uvolnil. Bohužel ho přestávala zvládat jeho kolena i záda.

Lékař navrhl podnikateli, aby zkusil cvičit jógu nebo taj­či. Vylepší si fyzickou kondici, ale hlavně se protáhne, uvolní a zklidní. Muž začal chodit na taj­či, do sauny a na relaxační masáže. Zklidnil se a časem zjistil, že řeší nejrůznější problémy s větším nadhledem. Včetně těch, které měl doma. Ještě nemá vyhráno, ale už se ocitl na cestě ven ze svých problémů.

Nikdy neměla dost jedniček

Ulicemi Prahy ujížděla houkající sanitka. Vezla finanční poradkyni do nemocnice kvůli srdeční nevolnosti a kvůli tomu, že se jí špatně dýchalo. Vyšetření na kardiografu a dalších přístrojích však ukázalo, že je zdravá jako ryba. Mladý kardiolog si všiml, jak je žena vyčerpaná. Protože zrovna nebyl nával pacientů, povídal si s ní chvíli o financích a o tom, jakým tlakům musí čelit v práci. Doporučil jí návštěvu u psychosomatického lékaře. Ušetřil jí tak řadu zbytečných vyšetření.

Psychosomatické lékařce pak žena přiznala, že má potíže se spánkem. V noci se nepřirozeně potí a ráno často probouzí unavená. V poslední době se přistihla, jak reaguje netrpělivě, vztekle a občas vybuchne i kvůli maličkostem. Navíc jí jsou nepříjemné stísněné nebo uzavřené prostory. Výtah, metro, nacpaná tramvaj…

Lékařka se vyptávala na její hektickou práci, stejně jako na to, jak odpočívá. Pak se zajímala o její rodinu. Při dalších návštěvách se žena rozpovídala o své matce. Ta byla skoupá na pochvaly, ale kritikou nešetřila. Přitom sama ničeho v životě nedosáhla. Své ambice přenášela na dceru, která se sice dobře učila, ale nikdy neměla samé jedničky, jak si přála matka.

Žena s sebou vláčela celý život břemeno přehnané výkonnosti. Hlavní příčinou zdravotních problémů bylo příliš mnoho práce a příliš málo odpočinku. Kvůli tomu žila v nepřetržitém psychickém napětí, které vyčerpávalo její organismus. Víc odpočívat pro ni nebylo snadné. Jakmile si však uvědomila souvislost mezi svými potížemi a nedostatkem odpočinku, věděla, co má dělat. Pokud odpočinek ošidila, její problémy se znovu začaly vracet.

Učebnice kardiologie ho pořádně naštvala

Proč si psychosomatická medicína musela své místo mezi ostatními lékařskými obory tak pracně vybojovat? Podle MUDr. Radkina Honzáka je to proto, že medicína založená na důkazech chápe lidský organismus jako rozumný stroj. Poznatků o něm, o nemocech a jejich léčbě přibývá tak rychle, že je lékaři sotva stíhají vstřebat. A model, který zahrnuje i emoce, dělá všechno ještě složitější.

„Myslím, že by nám stačilo, kdyby lékaři jiných specializací vzali častěji v úvahu i možný vliv emocí a sociálních faktorů na zdravotní stav pacientů a jejich aktuální potíže,“ vysvětluje doktor Honzák.

Žijeme podle něj ve světě, kde jsou emoce málo zmapované, navíc jim ne vždy dobře rozumíme. I když jde o jeden z řídicích systémů našeho organismu a také o zatraceně tělesné děje. „Naštvalo mě, když jsem před léty našel v nejnovější učebnici kardiologie pouhé dva řádky o smrtelné úzkosti pacienta s anginou pectoris, tedy nedokrvováním srdce,“ říká.

„V akutním stadiu se projevuje ostrou bodavou bolestí nejčastěji za hrudní kostí. Odtud vystřeluje do ramen, paží nebo čelisti. Pacienta obvykle vyděsí tak, že zpanikaří jako nikdy předtím. Emoce tady nejsou řádná nástavba, ale jeden z jasných příznaků. Strach a úzkost, které přitom člověk prožívá, zaplaví organismus adrenalinem a jeho kamarády, což má zpětně negativní vliv na ohrožený srdeční sval. V té knížce však o tom nebyla ani zmínka.“

Pacienti hodně oceňují lidskou vřelost doktora

Součástí psychosomatické léčby nejsou jen odborné znalosti, ale také dobrý vztah s lékařem, ve kterém se pacient cítí bezpečně. „Musí mít jistotu, že mu věřím, nebudu zlehčovat jeho potíže nebo ho kritizovat,“ říká doktor Honzák.

„A také, že ho vyslechnu. Lékaři mají sklon utnout pacienta po 19 až 25 vteřinách, jak ukazují výzkumy. Pravda, když popisuje své potíže, připomíná to meandry řeky, protože do toho přirozeně vplétá svůj život. Ale utnout ho je velká chyba. Ani ten nejukecanější člověk nevydrží vést monolog déle než dvě až dvě a půl minuty, jak se zjistilo. Co však neřekne hned na začátku, to už z něj během první návštěvy nevypadne. A doktor se tak nedozví mnohá podstatná fakta. K tomu, aby začal mluvit o věcech, které jsou pro něj bolavé, se dostane až tak při třetím setkání. Mezitím se totiž vynoří i jemu samotnému. Je v podstatě jako počmáraný pergamen. A z něj je třeba trpělivě odloupávat jednotlivé vrstvy a luštit je.“

Z naší debaty mě zaujal ještě jeden postřeh. „První, co vyhodnocujeme na jiném člověku, je jeho kompetence a vřelost,“ říká Radkin Honzák. „Lékaři si zakládají na kompetenci, ale pro pacienta je ještě důležitější jejich lidská vřelost. Když bude doktor srdečný jako mrazicí box, naruší tím komunikaci s nemocným člověkem. A zároveň se připraví o velký kus léčebného efektu této komunikace.“

Kontakty na lékaře

Kde najít nejbližšího lékaře zaměřeného na psychosomatiku, to by vám měl poradit váš praktik. Nebo se podívejte na stránky Společnosti psychosomatické medicíny ČLS do rubriky Síť pracovišť. Pomoc lze hledat také na www.psychoterapeuti.cz. Služby některých specialistů hradí zdravotní pojišťovny, u jiných si je pacient hradí sám.