Ve zdravém těle zdravý duch aneb Jak se léčilo za první republiky

V legendárních Menzelových Postřižinách přijde manželku správce pivovaru Maryšku vyšetřit pan doktor Gruntorád, sám poněkud nastydlý. Půvabná Maryška vytáhne zpod postele kufřík a předvede mu ozónový inhalátor s eukalyptovým olejem. Groteskní scénu, v níž mu vstříkne koncentrovaný extrakt do nosu, si jistě pamatujete…

Podobných pomůcek bylo za první republiky k mání mnoho a firmy se předháněly v jejich nabídce. V oblibě byly masážní strojky, irigátory k výplachu střev, macerační přístroje k výrobě extraktů z bylin, světelné lázně i horská sluníčka. Je jistě zajímavé, že podobné aparáty se objevují na trhu i dnes…

„Po vzniku Československa v roce 1918 se postupně zlepšovaly sociální a hygienické podmínky obyvatel, rozvíjela se lékařská péče, lidé o své zdraví s pomocí dostupné literatury, osvěty a zdravotních pomůcek pečovali i sami,“ říká Pavla Koritenská, kurátorka výstavy Velká vizita, která právě probíhá v Muzeu východních Čech.

Po výzvě, která zazněla v Českém rozhlase, se podařilo obohatit stávající sbírky o mnoho zajímavých exponátů z časů našich prababiček. Nechybí mezi nimi ani různá vydání Domácího lékaře s populárními rozkládacími obrázky ženského a mužského těla, které bývaly lákadlem zvídavých dítek.

Zároveň ale fungovali skuteční domácí lékaři, kteří docházeli do rodin a vyšetřovali v případě potřeby všechny její členy. Tak na to vzpomíná i Zdenka Vojtěchová (ročník 1920), která vyrůstala v Hradci Králové.

„Tatínek byl úředníkem na ředitelství Státních drah a to mělo pro každý obvod svého lékaře. K nám domů, když jsme onemocněli, chodil doktor Havlíček. Často jsem trpěla angínami s vysokými horečkami, tak si mě vždycky poslechl, prohlédl, a protože ještě nebyla běžná antibiotika, doporučil horký čaj, med, postel a aspirin. Myslím, že byl v tobolkách, které se sypaly do čaje. Takhle mě doma léčili i ze spály, jen jsem musela být izolovaná od ostatních. Kromě maminky, ta se mnou spala v pokoji. Tatínek si vzal dovolenou a staral se o bratra a o přísun potravin. Ve škole jsme pak měli školního lékaře,“ vypráví.

Zdenka se narodila doma, u porodu tehdy byl doktor Josef Jetmar a porodní asistentka. Později k němu Zdenka chodila jako pacientka a dodnes si ho vybavuje jako náruživého člena Sokola.

Za první republiky se chodilo cvičit hlavně do Sokola, který pořádal i výlety, ale o fyzickou zdatnost se starala také Dělnická tělovýchovná jednota. Právě v jejích tělocvičnách se ženy začaly věnovat rytmickému tělocviku a modernímu výrazovému tanci, který k nám pronikl z Německa. Ženy se také stávaly nadšenými cyklistkami, tenistkami a plavkyněmi a podle toho uzpůsobovaly i svůj, do té doby konzervativní, šatník. Odhodily šněrovačky, oblékly volné šaty, kalhoty i plavky, byť zpočátku ještě jednodílné a s nohavičkami.

Velmi populární se stal pobyt na slunci a s ním spojené koupání. Proto za první republiky vznikla většina městských koupališť, která měla své plavčíky, u nichž se daly zaplatit hodiny plavání, a podobně se zakládaly také sluneční lázně.

Jedny z nejznámějších, které si „zahrály“ i v seriálu Hříšní lidé města pražského, postavil v roce 1921 v Hodkovičkách Antonín Rückl s vírou, že slunce uzdravuje. Jejich hlavní budovu zdobila (a dodnes zdobí) vysoká skleněná kopule, která se za ideálního počasí otevírala, aby mohly paprsky pronikat přímo ke klientům.

Prostor pod ní byl příčkou rozdělen na dámské a pánské oddělení, k dispozici byla lehátka a prostěradlo, a hlavně ochotný personál, který zajišťoval přísun tekutin. Lázně fungovaly vždy od dubna do září a staly se oblíbeným výletním místem až do roku 1964, kdy byly nečekaně uzavřeny.

Kdo nechtěl trávit volný čas na slunci v přírodě, mohl využívat širokou nabídku horských sluncí v pohodlí domova. Prospěšný vliv na lidské zdraví v každém věku hlásaly reklamní letáky těchto výrobků a končily heslem: Horské slunce svítí v každé denní i noční době!

Ozařování ultrafialovými paprsky mělo výrazně podporovat celkový zdravotní stav, přirozenou obranyschopnost, doporučovalo se proti únavě, pro zvýšení výkonnosti sportovců a pozitivní vliv mělo i na dětský organismus.

Nejoblíbenější byla horská slunce firmy Hanau, která je nabízela v menším provedení pro domácnost, ve větším pro ordinace. Firma vyráběla i lampy a ozařovače Sollux, sloužící k léčbě a prevenci zánětů, urychlení léčby popálenin nebo při sportovních úrazech. Horská sluníčka propagovala dokonce i populární dvojice komiků Voskovec a Werich.

Když nepomohlo domácí léčení, nezbývalo než navštívit lázně. Než o léčbu šlo spíš o společenskou a prestižní záležitost. S pacientem jezdily většinou celé rodiny, dámy předváděly svůj šatník na promenádách a pánové probírali obchody a politiku v kavárnách a u billiardu.

Velkým hitem byly radonové lázně v Jáchymově, dobové nadšení z všemocného záření lze dnes jen stěží pochopit. Spousta podnikavců díky tomu vydělávala na nabídce nejrůznějších pomůcek k domácí přípravě radioaktivních koupelí.

Jedním z vyučovacích předmětů škol první republiky byla tzv. tělověda neboli nauka o člověku. Učitelé při ní používali názorné učební pomůcky, které v žactvu často vzbuzovaly veselí. Jednalo se o přírodní preparáty v tekutinách, mozek, ledviny, srdce zdravého člověka nebo naopak srdce „pijáka lihovin“, kostru člověka s odnímatelnou lebkou nebo jednotlivé kosti končetin.

Ve školách se nejvíce osvědčily tělovědné modely, zhotovené z papíroviny s lakovaným povrchem. Některé z těchto pomůcek byly i částečně rozkládací. Nejtěžší pro učitele bylo vykládat o pohlavních nemocech a pak také sexuální výchova.

Zdenka Vojtěchová na to vzpomíná: „Na gymnáziu nám na to téma přišel přednášet náš školní doktor Pejšek. Sedělo nás ve třídě dvacet holek a dvacet kluků a to víte, dohromady jsme o tom nevěděli nic, ale zvlášť kluci kladli různé nejapné dotazy. Pan doktor si asi dost oddychl, když mu hodina u nás skončila.“

Osvětové přednášky se běžně pořádaly i pro veřejnost. Na počátku 20. let se týkaly nejčastěji péče o zdraví a správné výživy pro kojence, u nichž byla tehdy ještě častá poměrně vysoká úmrtnost.

Populární byly přednášky Alexandra Sommer-Batěka, který razil heslo V zdravém těle zdravý duch a za základ zdraví považoval abstinenci, nekuřáctví a vegetariánství.

Mělo to jen jednu chybu: Batěk nebyl lékař, ale jen horlivý aktivista a propagátor zdravého životního stylu, kterého parodovali ve svých knížkách Jaroslav Hašek i Josef Váchal.