Tedy specialistu, jenž projeví potřebnou míru vnímavosti a porozumění. Ty jsou důležitou součástí léčby. Doc. MUDr. Petra Tesařová, CSc. z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze má pověst výborného onkologa, citlivé lékařky i racionálně uvažujícího člověka. Zajímalo mě, jak se snaží vypořádat se se situacemi, kdy pacientky dělají pod tlakem emocí nerozumná rozhodnutí.

Rozmlouváte svým klientkám třeba návštěvu léčitele?

Dokážeme uzdravit jen zhruba polovinu pacientek se zhoubným nádorem. Přes všechen nepopiratelný pokrok v medicíně a řadu moderních léků. Proto chápeme jejich snahu pomoci si vším, co v jejich očích představuje nějakou naději. A nebráníme jim, aby vyzkoušely nějakou alternativní metodu. Jen by to nemělo znamenat, že přeruší klasickou léčbu, kterou jim nabízíme.

V médiích se nejednou dočteme o zázračně uzdravených ženách. Vy se možná setkáváte daleko víc s neúspěchy léčitelů. Jakou nejčastější chybu dělají pacientky ve vztahu k nim?

Upozorňuji je na tři věci, na které by si měly dávat pozor při volbě alternativní metody a léčitele.

  1. Lidé, kteří jim mohou pomoci, třeba jen psychicky, protože mají ten dar od pánaboha, většinou neprodávají svou schopnost příliš draho. Pokud chce někdo po člověku s rakovinou horentní sumy, bývá to často podvodník.
  2. Doporučované léčebné postupy by neměly ublížit. Vzpomínám si na ženu, kterou léčitel nutil polykat kuličky ze staniolu. Ty dokážou poškodit zažívací trakt.
  3. I zdánlivě neškodná alternativní metoda může pacientovi ublížit. Pokud léčitel zakáže nemocnému standardní onkologickou léčbu, obvykle ho připraví o čas, ve kterém by mu mohla pomoci.

Vzpomenete si na nějakou takovou metodu?

Vzpomínám si na ženu, která si před Vánocemi roku 2012 nahmatala v prsu bulku. Šlo o neagresívní zhoubný nádor, takzvaný karcinom in situ. U něj obvykle stačí operace, při které ho lékaři odstraní, případně postižené místo ozáří a pacientce nasadí hormonální léčbu. Ta na čas potlačí činnost vaječníků, když se pak ale vysadí, může žena otěhotnět. Onkologická léčba ji nadměrně nezatíží a obvykle ani příliš nepoznamená. Šanci na úspěch mívá vysokou.

V tomto případě s ní však nesouhlasil manžel. Řekl své ženě, že má příliš krásná prsa na to, aby si je nechala poničit chirurgickým zákrokem. Proto začala chodit k léčitelce, která jí na postižené místo přikládala tuším křenové placky. Když se nádor otevřel a začal z něj vytékat hnis, tvrdila, že je to v pořádku – tudy odchází rakovina.

Nemocná se po roce vrátila ke mně. Měla nádory v obou prsech i v lymfatických uzlinách, metastázy v játrech, plících a kostech. Léčili jsme ji pomocí chemoterapie a cílené biologické léčby. Prodloužili jsme jí tím život asi o rok a půl. Nakonec se jí objevila metastáza v mozku. Matka dvouletého a šestiletého dítěte umřela. Podle mě zbytečně.

Onkoložka doc. MUDr. Petra Tesařová, CSc

Onkoložka doc. MUDr. Petra Tesařová, CSc.

FOTO: Právo

Padne na vás smutek, když se něco takového přihodí?

Každý doktor musí mít rozumnou hranici mezi empatií, tedy vcítěním se do situace pacienta, a pudem sebezáchovy. Jinak mu hrozí citové vyhoření. Ale lékaři, které práce baví jako mě, ji mají hodně posunutou směrem k pacientovi. Nebývá mi v takových případech moc veselo.

Je těžké respektovat rozhodnutí klientky, i když vidíte, že si koleduje o malér?

Nedávno umřela jedna moje relativně mladá pacientka. Její onemocnění patřilo k těm nevyléčitelným. Kdyby ale dodržovala léčebný režim, který nebyl nijak komplikovaný, mohla tu docela dobře žít po dlouhou dobu. Navrhovanou léčbu však odmítla. Místo toho pila javorový sirup, jedla sodu na údajně překyselený organismus a lepila si na záda v oblasti jater svaté obrázky. Stejně mi z toho bylo smutno a říkala jsem si, jestli jsem opravdu udělala všechno, abych jí zachránila život. Jenže ona vážně nereagovala na žádné logické argumenty.

Stalo se vám někdy, že jste se zmýlila?

V 90. letech se určitý typ zhoubného nádoru operoval tak, že chirurgové odstranili celý prs. Mohl se totiž objevit na více místech. Bylo to samozřejmě kruté řešení, zvlášť pro mladé ženy. Jedné z nich jsem se snažila vysvětlit, proč je to nutné. Ona se rozhodla, že tak radikální zákrok nepodstoupí. Odešla na jiné pracoviště. Tam jí odoperovali pouze nádor a jeho okolí. Prs zachovali.

Za pár let se objevily lepší diagnostické přístroje, jako třeba magnetická rezonance. Díky nim jsme dokázali přesněji určit velikost nádoru a jeho polohu. Mohli jsme dělat šetrné operace cíleně. V 90. letech to byl risk naslepo. Ale vyšel. Žena si zachránila prs. Její rozhodnutí se ukázalo lepší než to, které jsem jí s nejlepším svědomím navrhovala já.

Obvinila vás někdy pacientka, že ji léčíte špatně?

Léčila jsem právničku, která k nám přišla s velmi malým nádorem v prsu. Byl závislý na ženských pohlavních hormonech. V tomto případě ho stačilo odstranit, zachovat prs, postižené místo ozářit a pomocí hormonální léčby utlumit činnost vaječníků. Na radiologii ale lékař té ženě řekl, že jsem se musela zbláznit.

„Vy jste měla mít prso pryč a za sebou chemoterapii,“ prohlásil. „Teď vám hrozí, že zbytečně umřete.“ Za týden za mnou přišla i s manželem a sepsanou žalobou. Nebylo snadné oběma vysvětlit, že mnou navržený postup je správný a pro ni lepší. Dnes už to ví. Je dvanáct let v remisi, tedy vlastně zdravá. Má oba prsy a nemusela podstoupit chemoterapii.

Omluvila se vám?

Omluvila. A podařilo se nám obnovit i vzájemnou důvěru. Vztah s pacientem, kterého léčíte dlouhodobě, máte nadosmrti. Buď zemře on, nebo vy. Proto si nemůžeme dovolit, abychom se zbytečně škorpili. Onkologie je psychicky náročný obor. Boj o život nemocného často prohrajete. To člověka vede k pokoře. Ale také k tomu, že se snažíte respektovat rozhodnutí pacienta, který se v zoufalé bitvě pokouší využít všechny prostředky, v nichž vidí naději. Včetně těch nerozumných.

Víc se o rakovině prsu, její prevenci i léčbě dozvíte na internetových adresách: www.linkos.cz, www.dialogjessenius. cz a www.rucenaprsa.cz. Seznam pacientských organizací pak najdete na www.breastcancer.cz.