Sója je velmi dobrým zdrojem bílkovin. Kilo sójových bobů jich obsahuje zhruba tolik, kolik jich má 2,5 kg masa. Proto bývá oblíbená mezi vegetariány. Jde o bílkoviny dost kvalitní. Co to znamená? Za jejich nejlepší zdroj považují odborníci vaječný bílek. Ten má biologickou hodnotu označovanou číslem 100. Sója dosahuje hodnoty 74.

Na rozdíl od masa a mléčných výrobků neobsahuje živočišné tuky, respektive nasycené mastné kyseliny. Ty lékaři označují za jednoho z hlavních viníků nadbytečných kil a kardiovaskulárních chorob, jako je srdeční infarkt, mozková mrtvice, cukrovka apod. Není v ní ani cholesterol, který přispívá ke kornatění cév, jejich zužování a vzniku rizikových krevních sraženin. Naopak v ní najdeme rostlinné steroly, které brzdí vstřebávání cholesterolu do krve.

sója

FOTO: fotobanka Profimedia

Nebezpečný radikalismus

Lidé, kteří jedí sóju nebo sójové výrobky místo masa, by měli vědět, že na rozdíl od něj neobsahuje důležitý vitamín B12, a složité to u ní bývá i s využitím jinak slušného množství důležitého stopového prvku – železa. Komplikuje ho totiž vazba na rostlinné látky. Vegetariány, zejména ty méně radikální, by mohlo zajímat, že vitamín B12 obsahují ve značné míře také pivovarské kvasnice, vejce a sýry. Zvýšené množství železa najdeme ve fazolích, hrachu, listové zelenině, sušených meruňkách, hrozinkách, hnědých mořských řasách, melase, pšeničných otrubách nebo plodech moře.

Vitamín B12 potřebujeme pro tvorbu červených krvinek a obnovu buněk, pro dobrý stav obalu nervových vláken (myelinů), stejně jako pro přeměnu živin v energii a tvorbu DNA nebo RNA, tedy genetického materiálu v buňkách. Železo se podílí na zásobování buněk kyslíkem, činnosti řady enzymů a také imunitního systému.

Pokud sója není pro člověka jediným nebo rozhodujícím zdrojem bílkovin, ale pouze jeho jídelníček významně zpestřuje, patří k potravinám nutričně velice zajímavým.

Další pozoruhodné výhody

Kromě bílkovin obsahuje relativně dost tuků, jde však o tuky s poměrně výhodným složením. Ty na lidský organismus působí nepochybně zdravěji než živočišné tuky z tučných druhů mas.

Naklíčením se v sóji zvýší obsah vitamínů a dalších aktivních látek, ale také baktérií na jejím povrchu. Proto ji musíme důkladně propláchnout čistou vodou.

Naklíčením se v sóji zvýší obsah vitamínů a dalších aktivních látek, ale také baktérií na jejím povrchu. Proto ji musíme důkladně propláchnout čistou vodou.

FOTO: fotobanka Profimedia

Sója má rovněž málo sacharidů, a to i ve srovnání s ostatními luštěninami (čočkou, fazolemi nebo hrachem). Navíc v ní najdeme dost vlákniny (zejména nestravitelných oligosacharidů). Díky ní patří k potravinám s nízkým glykemickým indexem. To znamená k takovým, ze kterých se sacharidy uvolňují pomalu, a díky tomu bývá vzestup i pád krevních cukrů nízký. Méně proto probouzejí pocit hladu a dokážou nás zasytit na delší dobu. Tato vlastnost je výhodná pro diabetiky, podobně jako při hubnutí nebo při snaze udržet váhu v rozumných mezích.

Záludné alergické reakce

Populární se v posledních letech stalo sójové mléko jako zdroj bílkovin a vápníku pro děti i dospělé, které trápí alergie na laktózu, tedy kravské mléko. Řada lidí si oblíbila tofu (připomíná sýr) a sójové maso. V obchodech se objevily sójové nápoje a dezerty. Dá se koupit sójový olej, mouka, krupice, smetana, ale třeba také sójanéza, náhražka majonézy, která má výhodnější složení tuků, i když obsahuje stále ještě dost kalorií.

Maminky malých dětí by však měly vědět, že sója a výrobky z ní mohou u citlivých a disponovaných lidí vyvolat alergickou reakci. Podobně jako třeba arašídy, vlašské ořechy, mák, rybí maso a mořské plody nebo další potraviny. Nestává se to příliš často (u dětí postihuje tato reakce zhruba 5 až 10 % z nich), nejde ovšem ani o jev zanedbatelný. Proto je užitečné konzultovat konzumaci sóji s nutriční terapeutkou nebo pediatrem, který zná zdravotní stav dítěte.

Sójové tofu může být příjemnou součástí zeleninových salátů.

Sójové tofu může být příjemnou součástí zeleninových salátů.

FOTO: fotobanka Profimedia

Problematické látky

Nestravitelné oligosacharidy bývají příčinou toho, proč nás sója i další luštěniny často nadýmají a vyvolávají větry. Tato negativní vlastnost se však dá zmírnit namáčením, tepelnými úpravami a zároveň i klíčením.

Sója obsahuje také dost vitamínu E a B, podobně jako vápníku, železa a draslíku. Tyto minerály jsou však bohužel navázané na látky, které snižují jejich využitelnost. Nejsou to jediné problematické sloučeniny, které v ní najdeme. Ty další:

  • o něco snižují využitelnost bílkovin (inhibitory proteáz)
  • ruší účinky vitamínů
  • částečně mohou zpomalit tělesný růst (lektiny)
  • ovlivňují činnost štítné žlázy (goitrogenní látky)
  • trochu dráždí střevní sliznici (saponiny)
  • mírně zvyšují hladinu kyseliny močové (puriny)

Tak bychom mohli pokračovat. Při rozumné konzumaci nejde o žádné dramatické potíže, jen mírně negativní vlivy. Pokud ale začneme sóju a výrobky z ní jíst ve zvýšeném množství, už by nás tyto vlastnosti měly zajímat. Tím spíš, že zmíněné látky může zpracovatel sóji úplně nebo aspoň částečně odstranit, pokud použije vhodnou technologii. O které výrobky jde, o tom se můžeme poradit s nutričními terapeuty.