Možná dnes bereme léky na bolest hlavy, různé nemoci či antikoncepční pilulky jako samozřejmost, která prostě k našemu životu patří. Víte ale, jak vznikly a komu za tyto "nepostradatelné objevy" můžeme být vděčni?

Penicilin

Bez antibiotik bychom se těžko obešli i v dnešní moderní době. I dnes existují stále více či méně nebezpečné nemoci, na které se předepisují právě specificky účinná antibiotika. K objevu toho prvního účinného antibiotika došlo úplnou náhodou v roce 1928. Skotský bakteriolog Alexander Fleming, který pracoval v londýnské nemocnici na výzkumu využití biologických látek, zapomněl před svým odjezdem na dovolenou v laboratoři uklidit misku, v níž kultivoval stafylokokové bakterie.

Po návratu zjistil, že se v ní vytvořila píseň, díky které stafylokoky odumřely. Dalším zkoumáním zjistil, že plíseň účinkuje i na streptokoky, meningokoky, bakterie záškrtu a plynaté sněti, přičemž nedochází k útlumu obranné funkce leukocytů. Navíc nezjistil žádné negativní účinky na zdravé lidské tkáně. Užitečnou plíseň nazval penicilinem.

Lék je vyráběn od roku 1943. První dávky penicilinu použil jako očkovací látku při léčbě tyfu a později při léčbě syfilidy. Hojněji se penicilin začal používat až v polovině 40. let při léčbě zraněných vojáků. V roce 1945 Fleming obdržel za objev prvního antibiotika na světě Nobelovu cenu. Objev penicilinu značně podnítil pátrání po dalších antibiotikách. Z tohoto výzkumu vzešlo objevení mnoha jiných léků.

Inzulín

Cukrovka (diabetes) vzniká, když slinivka břišní (pankreas) tvoří málo inzulínu nebo žádný, nebo když slinivka produkuje inzulín, ale tělo je vůči němu odolné, takže na něj nereaguje.

Inzulín je hormon, který pomáhá tkáním využít glukózu (cukr), zdroj energie pro tělo. Bez dodávky inzulínu není diabetik schopen udržet hladinu cukru v krvi v rovnováze.

Patrně první, kdo upozornil na to, že moč diabetiků je sladká, byl roku 1673 anglický anatom Thomas Willis. Později si zvýšeného obsahu cukru v moči začali všímat i další lékaři, kteří zjistili, že nemocní mívají zvýšenou hladinu cukru také v krvi.

Dlouho se hledalo jak ji snížit a tím pacienty léčit, ale zásadní objev se podařil až po první světové válce. Kanadští lékaři sir Frederic Banting a Charles Best demonstrovali v roce 1921 to, že nedostatek výtažku ze slinivky břišní (dnes známého jako inzulín) vyvolává u psů cukrovku (diabetes melitus).

Při sériích pokusů na psech spolu se svým spolupracovníkem Charlesem Bestem objevili, že inzulín může být použit při léčení cukrovky. Izolace a vyčištění inzulínu pro léčebné účely zachránilo životy bezpočtu lidí. Objev inzulínu se stal podnětem k bouřlivému rozvoji vědního odvětví vnitřního lékařství – diabetologie.

Antikoncepce

I bez antikoncepčních pilulek se svět v dřívějších dobách nepřestal točit, ale s jejich objevem se rozhodně pro mnohé změnil pohled na svět a možná i na rodinu. I dnes jsou země, kde ženy buď antikoncepci vůbec neznají, nebo ji jednoduše kvůli špatné situaci neužívají. Pro mnoho žen jinde na světě se ale tato pilulka stala jakýmsi symbolem "svobody".

Myšlenka, že hormony mohou zmást ženské tělo, a tím zastavit ovulaci, se zrodila už začátkem 20. století. Za "otce" hormonální antikoncepce bývá považován rakouský lékař Ludwig Haberlandt. Jeho teorie vycházela z poznání, že v době těhotenství žena znovu neotěhotní. Usiloval tedy o navození stavu, který by v organismu ženy napodoboval těhotenství a rozhodl se vytvořit takové podmínky, aby ženský organismus věřil, že těhotný je. Později dokázal, že takové prostředí vytváří hormon progesteron, který ve zvýšené míře vylučují vaječníky těhotné ženy.

Počátkem padesátých let minulého století vyrobil americký chemik Carl Djerassi syntetický derivát progesteronu, hormon norethisteron, který se stal základem antikoncepční pilulky.

Antikoncepční pilulky se poprvé objevily v roce 1960 v USA. Mohly je ovšem používat jenom vdané ženy a byly jim vydány pouze na předpis od lékaře. Teprve v roce 1967 ji mohly používat všechny ženy. Byla o to vítanější a nezbytnější, protože potraty byly v té době ve většině zemí ilegální.

Možnost plánovat si, kdy chtějí ženy založit rodinu, se ale i v moderní době v mnoha případech setkává s kritikou a odmítáním (církev, specifické náboženské kultury a jiné.).

Aspirin

Pro mnoho lidí je tento lék opravdu nepostradatelný, a to nejen pokud jde o úlevu od bolesti. Pomáhá také při horečce, proti zánětům nebo trombózám. V oblibě ho už měly naše prababičky.

A jak vůbec tento veledůležitý preparát vznikl? V roce 1897 Felix Hoffmann, chemik, který pracoval pro německou firmu Bayer, vyrobil derivát kyseliny salicylové. Vzniklý produkt, kyselinu acetylsalicylovou, podal svému otci, který trpěl bolestmi kloubů. Výsledky byly výborné a kyselina acetylsalicylová byla roku 1899 patentována pod obchodním jménem Aspirin.

Zpočátku byl prodáván ve formě prášku v charakteristických lékovkách, ale velmi rychle, přibližně kolem roku 1904, byla zahájena jeho distribuce ve formě známých bílých tabletek, které umožňují přesnější dávkování. Ihned po uvedení na trh zaznamenal aspirin obrovský úspěch a začal být nazýván zázračným nebo také univerzálním lékem. Byl používán při léčení mnoha nemocí od chřipky přes migrénu, bolesti zubů až po revmatizmus a artrózu. Dnes patří mezi deset nejrozšířenějších léků. Preventivně se doporučuje i proti kardiovaskulárním onemocněním a cévním mozkovým příhodám.

Ibuprofen

Přiznejme si to s otevřeným srdcem, léky na bolest hlavy jistě užil alespoň jednou za život každý. A pokud to nebyl již výše zmiňovaný Aspirin, možná to byla jeho růžová konkurence - Ibuprofen.

Účinná látka blokující jeden enzym, která působí proti bolesti a zánětu, byla veřejnosti poprvé představena v roce 1969 ve Velké Británii. Anglický vědec Stewart Adams objevil ibuprofen jako účinnou látku zcela náhodně - při hledání léku proti revmatoidní artritidě.

Tabletka dostala „růžový kabát“, aby eliminovala nepříjemnou chuť a zároveň evokovala pocit úlevy, ale právě růžové syntetické zabarvení způsobovalo i nepříjemné vedlejší účinky. Teprve nedávno „oblékli“ Kanaďané Ibuprofen do oranžové barvy, aby tím upozornili na to, že se jedná o nejbezpečnější tablety proti bolesti. Pomocné látky, sloužící k barevné úpravě vzhledu léku jsou totiž pro organismus zcela neškodné.

Antispasmolytický efekt oranžové naznačuje, že jako „hřejivý paprsek“ míří ibuprofen přímo do centra bolesti, ať už se týká hlavy, zubů, zad nebo kloubů. Úspěšný lék je také spojencem žen při bolestivé menstruaci. V důsledku svých účinků mírní zánět a bolest, snižuje horečku doprovázející zánětlivá onemocnění, snižuje svalovou ztuhlost a otok kloubů, a tak napomáhá zlepšení jejich funkce.