Článek
"Psal jsem tu nedávno o znásilnění v manželství. Přišlo mi pak pár dopisů i mailů, které by vydaly na román. Sexuální násilí je citlivé téma. Dlouholetá praxe soudního znalce mě však naučila obezřetnosti. Někdy si připadám jak policejní pes: vycítím účelové obvinění."
Obratná žena s ním může mít úspěch. Potřebuje se zbavit svého otravného manžela, který jí leze na nervy? Pak je zbytečné, aby ztrácela čas sáhodlouhými žalobami, ve kterých muže obviní, že osahává jejich dítě. Prostě ho žaluje ze znásilnění. Na pár let bude od chlapa pokoj. Soud jí s největší pravděpodobností uvěří.
Zpochybnit neoprávněnou žalobu kvůli znásilnění, to je pro soudního znalce jeden z nejtěžších úkolů
Gynekologové po svých pacientkách netouží
Nedávno psala média o žalobě, kterou podává mladá pacientka na svého gynekologa. Dotyčný chlípník ji požádal, aby si odložila spodní prádlo a položila se na vyšetřovací stůl. Pak si místo vyšetření prostě rozepnul poklopec a nad ubohou dívkou onanoval.
Troufám si říci, že pokud se tento kolega nenalézá v pokročilém stadiu Alzheimerovy demence, je obvinění mladé ženy z gruntu vymyšlené.
Při besedách se mě lidé často ptají, jestli mě pacientky při gynekologickém vyšetření nevzrušují. A zda se musím hodně přemáhat, abych si s nimi něco nezačal. Nezapírám, že se i ve svém pokročilém věku rád ohlédnu za hezkou holkou. Ale vzrušení při gynekologickém vyšetření patří opravdu mezi laické science fiction. Po 30-40 inspekcích ženského genitálu, který vyšetříte pohledem a pohmatem, zjistíte, že to všecky ženské mají víceméně stejné. Večer je pak každý gynekolog rád, že má od ženského přirození pokoj a může koukat na něco zábavného v televizi nebo si třeba číst pěknou knížku.
Příčinou může být i alkohol
Jedna žena vypověděla letos v létě na policii, že ji znásilnil někdo z party vodáků ve vlaku Pendolino. Opila se tam s nimi. A usoudila, že před rodiči bude znásilnění vypadat lépe než opilství. Měla v krvi 2,87 promile alkoholu. Chudáci vodáci toho prý vypili o dost méně. Po měsíci vyšetřování se žena přiznala, že si vše vymyslela.
V Ostravě zase volala z balkónu devětatřicetiletá žena o pomoc. Mezi ní a jejím druhem propukla hádka a následně i rvačka. Muž ji měl povalit na postel, kde ji začal dusit polštářem.
Tvrdila, že jí strhl kalhotky, osahával na prsou a nutil k pohlavnímu styku. K němu nakonec nedošlo. Násilník prý proto začal nad postiženou onanovat.
Po aktu se ženě podařilo vytrhnout ze sevření, vyběhnout na balkón a přivolat pomoc. Nakonec se ukázalo, že si všechno vymyslela a i tentokrát to bylo v opilosti. Hladina alkoholu v krvi obou účastníků dosáhla úctyhodných výšek. Nápadně to samozřejmě připomíná kauzu cestující v Pendolinu. Těmito historkami rozhodně nechci zpochybňovat skutečné případy sexuálního násilí. Pořád jich vidíme kolem sebe dost. Je však potřeba pečlivě vážit, kde končí účelové vyprávění „znásilněných“ a začíná skutečná trestná činnost.
