Neurolog William Fishbein ze City University of New York se svým týmem zkoumal vliv spánkových vln o nízké frekvenci na utváření paměti. A zjistil, že kvalita této části spaní pro utváření paměti a zapamatování je důležitější než celková délka spánku a pozdější fáze REM, při níž člověk mívá sny.

Během fáze s vlnami o nízkých frekvencích mozek stále pracuje a řeší problémy a vytváří nové nápady. Pokud je během této fáze spánek narušen, paměť je ovlivněna a druhý den si člověk pamatuje méně. Důležitých je asi prvních devadesát minut velmi hlubokého spánku. Ale podle Fishbeina může být efektivní i krátký šlofík, který trvá jen něco kolem čtvrt hodiny. Pomáhá například s tvořivou pamětí.

V pokusu se vědcům podařilo také prokázat, že pokud počátek spánku narušuje zvuk, který nezpůsobí sice úplné probuzení, ale naruší fázi velmi hlubokého spánku před REM fází, pak je hrubě narušen proces zapamatování a paměť je druhého dne horší.