Ačkoli toto slovo spíš připomíná nějaký druh italské zmrzliny, jde o vážnou věc. Označuje totiž vysilující a neustupující obavu, že se člověk stane terčem posměchu.
Tato porucha, jejíž název má původ v řeckém slově gelos - smích, se stala jedním z hlavních témat konference Mezinárodní společnosti pro studium humoru v kalifornském Oaklandu, na níž psychologové, sociologové, lingvisté a další vědci zkoumali legraci ze všech myslitelných úhlů.

Prezidentka společnosti, socioložka Christie Daviesová, například přišla se studií, z níž vyplývá, že vtipy v zemích východní Evropy byly daleko lepší za totality než dnes.

"Jakmile máte svobodu slova, přicházíte o vtipy. Ty jsou totiž cestou, jak obejít zákazy a vyjádřit to, co chcete. To byl ve východní Evropě velmi důležitý rys," říká.

Gelotofobik slyší smích a je přesvědčen, že se týká jeho

Pokud jde o gelotofóbii, byla před deseti lety zařazena mezi nesporné psychické poruchy a tehdy dostala i své jméno.

"Studium negativních důsledků smíchu neprobíhá dlouho. Typický gelotofobik slyší něčí smích a je přesvědčen, že se týká jeho. V extrémních případech to může vést k nadměrnému pocení, zrychlenému tepu, třesu a pocitu mrazení. Takto postižený člověk se prostě nechová normálně," vysvětluje psycholog Willibald Ruch z curyšské univerzity.

Ruch říká, že jeho tým sledoval 23 000 osob ze 75 zemí a v každé z nich objevili určité procento takto postižených. ¨

"Pokud jde o Evropu, vede jasně Británie. Za ní jsou těsně Spojené státy," dodává.
Zatím ale odmítá prozradit, která země je na vrcholu seznamu celkově, protože chce svůj výzkum nejdříve publikovat ve vědeckých titulech. Připouští ale, že velmi vysoko se dostaly některé asijské a africké země.