Když s tím nebudeme nic dělat, zubní eroze postupuje, až je odhalen dentin – zub začíná bolet – a poté i zubní dřeň – to už s oteklou tváří spěcháme na pohotovost. Tomu všemu se ale dá předejít správnou preventivní péčí a někdy v nedaleké budoucnosti by už tyto problémy mohly být odstraněny definitivně.

Ne co jíte, ale jak to jíte

„Usrkávání nebo dlouhé vychutnávání kyselých nápojů v ústech před spolknutím zvyšuje riziko eroze zubní skloviny,“ varoval v úvodní přednášce na loňském kongresu Akademie všeobecné stomatologie v americkém San Diegu David Bartlett. Kyseliny v sycených nápojích, ale i v ovoci, medu, jogurtech a dalších potravinách s nízkou hodnotou pH rozrušují minerální strukturu zubní skloviny, a tím přispívají k tvorbě kazů. Ještě před touto fází však způsobují neestetické žloutnutí zubů, odborně erozi.

Bartlett proto svým pacientům doporučuje, aby se snažili zkrátit dobu konzumace těchto potravin nejvýš na pět minut a omezili tak dobu, kdy vystavují sklovinu destruktivnímu působení kyselin. Ovšem budou-li si pak chtít vyčistit zuby kartáčkem, mají počkat dalších 20 minut, protože jinak by štětinky kartáčku zubní erozi urychlily. Stejně tak varuje před zlozvyky jako cucání citronu nebo proplachování úst perlivými nápoji.

„Z pohledu ochrany chrupu není tolik důležité, co jíte a pijete, ale jak jíte kyselá jídla,“ shrnul své zkušenosti přední americký stomatolog.

Bartlett svým kolegům rovněž doporučil věnovat více pozornosti tzv. pečetění povrchu zubu či jeho fisur. Jde o postup, při němž se speciálním přípravkem potře zubní sklovina, na níž se začíná projevovat zubní eroze. Tenký film ochrání zub před agresivním působením plaku a kyselin.

Hledání slabiny bakterie

To všechno jsou ale jen obranné metody. Americký Národní zdravotní ústav (NIH) zvolil cestu frontálního útoku: rozsáhlým výzkumem chce odhalit slabá místa původce všech problémů, bakterie S. mutans.

„Naším prvním cílem je přinutit bakterii, která stojí za vznikem zubního kazu, aby se zničila vlastní kyselinou, již vytváří při konzumaci cukrů,“ vysvětlil v lednovém vydání magazínu Science Robert G. Quivey, profesor mikrobiologie z univerzity v Rochesteru a šéf odborného týmu. „Naše výsledky pak ukážou směr pro vývoj nových terapií proti dalším infekcím vyvolávaným bakteriemi rezistentními vůči antibiotikům.“

Achillovou patou je prodlužovací enzym

Bakterie S. mutans má jednu zvláštní vlastnost. Při přeměně sacharidů na energii používá bakterie jako správný prastarý organismus, který se kdysi musel obejít bez kyslíku, metodu fermentace. Odpadním produktem při tomto postupu je skupina mléčných kyselin. Ty za normálních okolností živou tkáň – tedy nejen zubní sklovinu, ale i samotné bakterie – leptají a ničí. Jenže S. mutans se naučila účinnou obranu.

Vyrábí si enzym FabM. To zjistil už v roce 2002 Charles O. Rock s tím, že tento enzym prodlužuje uhlíkové řetězce mastných kyselin, tvořících buněčnou membránu bakterie, což posiluje její odolnost vůči vnějšímu prostředí. Rock spolu s Quiveym o dva roky později prokázali, že FabM prodlužuje tyto uhlíkové řetězce v bakteriální membráně až o 60 procent. To zřejmě znemožňuje kyselinám, aby do membrány „vtlačily“ své vodíkové ionty a rozložily je.

Mechanismus tohoto procesu ale zůstává zatím nejasný. Quivey proto geneticky upravil kmen bakterie tak, aby neprodukovala ochranný enzym FabM. Zmutovaná S. mutans si sice vyrobila slabší náhradní enzym, ten ale mastné kyseliny v membráně nedokáže posílit dostatečně a bakterie má rezistenci proti kyselému prostředí výrazně oslabenou.

Oba vědci se domnívají, že když bude enzym chybět úplně, bude bakterie desettisíckrát citlivější na agresivní prostředí, které si sama vyrábí – a nebude schopna ničit zubní sklovinu.

Odzbrojte mutanta!

Výzkum NIH ale míří dál. Cílem je vypnout bakterii také všechny tři nebo čtyři záložní genetické systémy, které spoluvytvářejí její odolnost vůči kyselému prostředí, a deaktivovat i tvorbu onoho polymerového „lepidla“, které ji tak pevně drží na zubech, aby už nemohla ničit sklovinu.

Tento genový komplex navíc s největší pravděpodobností mají k dispozici i další bakterie ze skupiny streptokoků a stafylokoků, kterým pomáhá čelit protiútokům lidského imunitního systému.

Koky vyvolávají mimo jiné meningitidu (hnisavý zánět mozkových blan), pneumonii (zápal plic), sepsi (otravu krve), fascitidu (odumření zanícené tkáně), infikují srdeční cévy a vůbec hodně škodí.

Dva tisíce pokusných linií

Pro lepší představu o mravenčí práci v takovém výzkumu pro zítřek bez zubních kazů jeden příklad dílčího úkolu, který tým NIH řeší: Dva lidé v týmu – Elizabeth Grayhacková a Eric Phizicky – mají za úkol vytvořit defektní mutanty této bakterie, kterým bude vždy jeden z genů chybět.

Tato „knihovna“ je nezbytná ke zjištění, jakým směrem je třeba orientovat příští léky, aby působily na různé strepto- a stafylokoky. Genetická informace bakterie Streptococcus mutans obsahuje dva tisíce genů, Grayhacková a Phizicky tedy musí vyšlechtit dva tisíce geneticky zmutovaných kmenů.

Každou linii pak další člen týmu, Robert Marquis, vystaví působení různých prostředí, jaká se mohou v ústní dutině při jídle vytvořit, a detailně popíše, jak bude reagovat.

„Náš genový manuál umožní dalším výzkumníkům určit jednotlivé bakteriální proteiny, které mají vliv na orální problémy, zjistit jejich kombinace a podle toho vytvořit léčivé látky, které by na ně cíleně působily,“ vysvětlil profesor Marquis. „Konečným cílem celého týmu je ale také najít tři čtyři hlavní metody, které bakterie může použít na svou obranu proti léčbě, a zjistit, jak je vypnout.“

To jen pro pochopení, proč musí uplynout tolik let, než se nějaký objev, například ten o „prodlužovacím“ enzymu, chránícím streptokoka proti kyselině, může promítnout v medicínské praxi. Takže ten titulek o nepotřebném zubním kartáčku je třeba brát s velkou časovou rezervou.