Článek
Naprostá většina lidí snáší změnu bez viditelných problémů. Zhruba každému desátému to naruší čtyřiadvacetihodinový rytmus a má pár dní problémy se spaním, probouzením a hlavně ranním vstáváním," říká psychiatr Ivan David. Výraznější problémy mají podle něj neurotici a lidé trpící sezonními depresemi, naopak lidé úzkostní spí nečekaně dobře.
Podle staršího průzkumu agentury Sofres-Factum má každý třetí Čech při přechodu na letní čas pocit, že se mu hůře spí, trápí ho únava, někteří mají prý i zdravotní a psychické potíže.
Podle profesorky Heleny Illnerové, dřívější předsedkyně Akademie věd, která se zabývá studiem cirkadiálních rytmů, mohou mít někteří lidé skutečně s ranním vstáváním problém. Příčinou je drobná změna v genu, který je odpovědný za biologické rytmy. Nicméně ani tato drobná mutace spáče neomlouvá. Důležitá je podle ní disciplína člověka.
Na změnu času se připravit nedá - většina lidí to ani nepotřebuje
Podle odborníků na chod biologických hodin je ranní slunce pro člověka důležité. Vnitřní hodiny totiž zaostávají za reálným časem a intenzivní sluneční světlo pomáhá toto zpoždění vyrovnat. Psychologové radí pro zvykání na časový posun jednoduchou pomůcku - člověk by měl brát za platný ten čas, který právě je, a nepřepočítávat si během dne, kolik by bylo, kdyby se čas neposunul.
"Vynálezcem" letního času byl pravděpodobně Američan Benjamin Franklin, který už v roce 1784 poukázal na možnost ušetřit na svíčkách lepším využitím denního světla. Letní čas poprvé platil v českých zemích za první světové války v letech 1915 a 1916, podruhé za druhé světové války. Od roku 1976 zavedly letní čas státy Evropské unie, tehdejší Československo se k nim připojilo v roce 1979. Letní čas tehdy trval šest měsíců, od roku 1996 se o měsíc prodloužil.