Organizátoři dobrých kurzů hubnutí se snaží s lidmi trénovat nejen shazování kil, ale také dovednosti, jak kila nepřibrat zpátky. Někde pořádají dokonce speciální pokračovací kurzy zaměřené na udržení váhy.

A vědí, co dělají. Statistika je jasná: zhruba polovina lidí, kteří se v odborně fundovaných kurzech zbavili za tři měsíce pěti až deseti procent své váhy (zhruba 4-7 kg), si shozená kila v různé míře udrží. Přibližně polovina lidí se vrátí ke svým špatným stravovacím návykům, a tedy také nadbytečným faldům.

První se zhroutí rozložení jídla

Překvapující procento absolventů dobrých kurzů se i po jejich skončení dokáže vyhýbat kalorickým bombám. Co se spoustě z nich zbortí jako první, je správné rozložení jídla během dne. Zase začnou jíst nepravidelně, nesnídají a často ani nesvačí. Navíc spořádají nejvíc jídla ve druhé polovině dne, zejména večer. Ráno pak mnozí z nich nemají hlad, a proto se nenajedí.

Místo rovnoměrného rozložení jídla do celého dne zase sklouznou k večerním nájezdům na ledničku.

Recept na neúspěch: spěch a přehánění

"Způsob, jakým hubneme, ovlivňuje, jestli si shozená kila udržíme," říká psycholožka Šárka Slabá z Prahy. Podle ní je naivní představa, že k hubnutí stačí pevná vůle a přísná dieta. Tvrdé a jednostranné diety, které slibují rychlé hubnutí, vzbuzují v lidech psychické napětí.

Začnou po milovaných a odpíraných kalorických bombách toužit. Nakonec nutkavé pocity nezvládnou a přejedí se jimi. Mají však pocit viny, a proto se znovu, možná ještě zarytěji, vrhnou na dietu. Ale opětovně je zradí jejich pocity. Po několika neúspěších své úsilí vzdají.

Když místo nesmyslných diet zkusí nahrazovat kalorické bomby podobnými, ale méně kalorickými potravinami, jídlo si správně rozvrhnou a dokonce i vychutnají, mají velkou šanci vyhnout se emočnímu napětí. A tedy také potřebě nacpat se vytouženými, avšak příliš energetickými dobrotami. "Budou nejspíš hubnout pomaleji, dosáhnou však trvalejších výsledků," říká Šárka Slabá. "I proto, že se jejich pocity stanou příjemnějšími. Navíc se vyhnou záchvatům hladu, nárazům kalorií nebo sepnutí metabolismu na přežití, kvůli kterému tělo ukládá do tukových zásob i kilojouly, které by normálně spálilo."

Je to podle ní podobné, jako když autem projedeme zatáčku pomalu, měkce a v pohodě. Nebo do ní vlítneme tak, že hvízdají gumy, případně skončíme v příkopu. Někteří lidé pak zvládají symbolický průjezd jídly přímo mistrovsky. Soustředí se na to, aby si vychutnali vhodné množství dobrých věcí, místo toho, aby si něco zakazovali. Dávají přednost kvalitě před kvantitou. Stanou se z nich zkrátka labužníci - a velmi často i s pěknou postavou.

Sport zvyšuje šanci na trvalý výsledek

Nepříjemné pocity, které mohou provázet hubnutí, významně snižuje sportování nebo aktivní pohyb. Pomáhají nám spalovat přebytečné kalorie a ukrajovat z tukových polštářů. Zároveň zvedají hladiny endorfinů, hormonů dobré nálady, i dalších pozitivně působících přenašečů mozkových vzruchů.

"Jde o podobný účinek, jako když sníme čokoládu," vysvětluje Šárka Slabá. "Jen s tím rozdílem, že se u pohybu efekty nedostaví tak rychle, ale až za hodinu. A s tím podstatným rozdílem, že kalorie nepřijímáme, naopak je vydáváme."

Díky sportování a lepší kondici čelíme také lépe stresům. Máme menší sklon využívat jídlo jako doping, když jsme unavení atd. Není náhodou, že lidé, kteří sportují nebo cvičí, snáz hubnou a mají i vyšší šanci si nižší váhu udržet. Shodují se na tom odborníci stejně jako výzkumy.

Past bludného kruhu

Myšlenky lidí, kteří úporně bojují s nadbytečnými kily, se příliš často točí kolem jídla. Jako u nejrůznějších závislostí. Výrazně čitelné to bývá na příkladu narkomanů. Všechny barvy normálního života se pro ně smrsknou na černou a bílou. Zajímá je pouze, jak si sehnat drogu a prásknout si. Jenom v limbu hraje svět barvami. Ostatní pěkné a příjemné věci jako by přestaly existovat.

Když se psychologové zeptají lidí v kurzu hubnutí, jak se za každé shozené kilo odměnili, dívá se spousta z nich nechápavě. Odměnili? Naše odměna přece je, že zhubneme. "Nechápou, že hubnutí je výkon, a za ten by se měli odměnit," říká Šárka Slabá.

"Večeří v exotické restauraci, občasným mlskem nebo mazaněji, novým kolem, zájezdem k moři, kinem, masáží, kadeřníkem, nákupem oblečení, dohodou s partnerem, který pohlídá děti, takže máme večer pro sebe." Záleží jen na naší fantazii.

Lidé v kurzech přiznávají, že by na něco podobného sami nepřišli. Poněvadž se pohybují v bludném kruhu setrvačností a zlozvyků, který připomíná bludný kruh závislosti nebo život s klapkami na očích.

Jako když sami vyplují na moře

Jakmile lidé začnou shazovat kila, okolí je chválí, obdivuje nebo jim i závidí. Když se po skončení kurzu začnou snažit, aby si svou váhu udrželi, což bývá mnohem těžší, nechválí je už obvykle nikdo.

Okolí bere jejich štíhlejší postavu jako hotový fakt. Nechápe, že se ocitli v podobné roli jako absolventi jachtařského kurzu, kteří se svou plachetnicí vyplouvají sami na otevřené moře.

Proto jsou pro ně odměny a povzbuzování důležité. Stejně jako schopnost umět si užívat všeho, čeho dosáhli: jsou zdravější, vitálnější, sebevědomější, v lepší kondici, aktivnější atd. Také by se měli smířit s věcmi, které změnit nelze: zhubnout víc, než je pro ně rozumné. Pokud jde o onu hranici, poradí jim odborníci.

Zjistit své optimum

Někteří lidé se zbavují kil i v pokračovacích kurzech. Pokud však shodili deset procent své původní váhy, měli by si dopřát pauzu. Aspoň půl roku. Tělo si musí zvyknout na novou situaci.

Někdy se stane, že se hubnutí zastaví, i když dodržujeme všechno, co máme. Tady je na místě trpělivost. Může se zase rozeběhnout. Ale také může jít o signál těla, že se dostalo na svou váhu, a dál lze hubnout jen za cenu drastických diet a zbytečného rizika, že je nevydržíme a vrátíme se ke svým zlozvykům i nadbytečným kilům.

Pokud chceme zjistit, jaký počet kilojoulů denně je pro nás ideální, měli bychom po kurzu hubnutí jíst každých 14 dní asi o 400 kJ více. Jakmile začneme přibírat, musíme se vrátit k množství jídla, při kterém jsme si ještě drželi svou váhu. Vážit se máme jednou týdně. Naše váha by se měla pohybovat v rozmezí plus minus 2 kg.

Jestliže se přejídáme kvůli stresům, psychologové v kurzu nám pomohou je identifikovat a dopředu si na ně připravíme jiné způsoby řešení, než je přejídání. Pokud jíme kvůli únavě, je nutné víc odpočívat.

Jakmile se přehoupneme přes dvě kila navíc, musíme začít znovu se stravovacími záznamy. Pomohou nám najít chyby. Na konci našeho seriálu už tušíme, jak na ně.

Orientační údaje Abychom hubli, potřebujeme obvykle jíst 4000-6000 kJ (953-1429 kcal). Na udržení váhy je potřeba zhruba 6000-8000 kJ (953-1904 kcal). Při stabilizované váze můžeme většinou jíst 8000-10 000 kJ (1904-2381 kcal). Jedna kcal má 4,2 kJ. Jde však jen o orientační rozpětí. Jinou spotřebu energie bude mít štíhlá 45kilová žena a jinou stokilový svalovec. Velké rozdíly budou i mezi člověkem se sedavým zaměstnáním a člověkem fyzicky těžce pracujícím. Muž, který nikdy nehubnul, bude obvykle shazovat při vyšším počtu kalorií než žena, která svůj organismus vybláznila dietami, a tak dál.