Skupina lidí se směje. Psycholožka probírá deník se souhlasem ženy a navíc v příjemně uvolněné atmosféře. Výhodou skupiny je, že se tu lidé neučí jen z vlastních chyb, ale i z omylů těch druhých. Získávají zkušenosti rychleji, než by je získávali sami.

Doktorka Slabá probírá záznamy a ptá se ženy, proč jí tolik tučných potravin. Žena vysvětluje, že její rodina miluje vepřo knedlo zelo, omáčky, uzeniny, bramboráky a podobná, hodně kalorická jídla. Pro ni je potom těžké hubnout při tomhle jídelníčku.

Sympatická padesátnice, která sedí vedle ní, se jí zeptá, proč si pro sebe neuvaří něco méně kalorického. A hned jí poradí, co si může rychle a jednoduše připravit. Žena rozpačitě přiznává, že ji to nikdy nenapadlo. Je zvyklá vždycky se přizpůsobit druhým.

"Lidé ve skupině se obvykle skamarádí, radí si a přirozeně se i podporují," říká doktorka Slabá. "Jedna kamarádka přemluví třeba druhou, když ta je unavená, není jí dobře a na nejbližší lekci se jí nechce. Případně jí pohlídá děti, aby si mohla skočit ke kadeřníkovi nebo na masáž a udělala si tak radost i něčím jiným než jenom jídlem."

Aby z nočního řízku nebyla tichá výčitka

"Když hodnotíme jídelníčky, přizná se někdo, že dostal po cvičení hrozný hlad," popisuje jinou situaci Ph. Dr. Šárka Slabá Ph. D. "Přijel večer domů a zhltnul ve stoje u lednice obalovaný vepřový řízek. My mu vysvětlíme, jak si lépe rozložit jídlo během dne, aby se vyvaroval podobných záchvatů hladu.

Také mu poradíme, aby měl s sebou třeba okurku, kedlubnu, tyčinku s bílkovinami nebo cokoliv, co nemá moc kalorií a co ho zasytí v okamžiku krize. Lépe pak bude čelit většině okamžitých záchvatů hladu a možná i vábení lednice. Někdo ze skupiny mu navrhne, že je velice praktické mít s sebou třeba mrkev. Může ji tahat po kapsách, navíc člověka velice slušně zasytí."

Když ve skupině probírají loupežné výpravy do lednice, není to podle ní jen o praktických radách. Smějí se těm situacím, které naprostá většina z nich důvěrně zná, a vtipkují o nich. Milovník řízků rychle pochopí, že ve svých problémech vůbec není sám. A je nesmysl, aby si je vyčítal, měl z nich přehnaně špatné svědomí nebo nechal výčitku, aby mu nahlodávala sebevědomí. Navíc může vyzkoušet fígle ostatních a zjistit, které by vyhovovaly jemu.

Tatranku vyměňte za ovoce, kávu za čaj

Zkušenosti odborníků ukazují, že pokud lidé hubnou sami, mají doma daleko větší sklon své snahy vzdát. Mnoho žen je třeba zvyklých dát si ke kafi dortík nebo tatranku. Mají totiž vůni kávy spojenou s mlsáním sladkostí.

V případě, že hubnou, sladkost si zakážou. Zákaz však s velkou pravděpodobností nedodrží. Myslí totiž tehdy na sladké mnohem více než obvykle. Když pak dobrotu spořádají, dostaví se po krátkém pocitu uspokojení velké výčitky a pocity provinění. Pokud se jim tohle stane několikrát, řeknou si, že nemá smysl se snažit nebo se trápit. A vzdají to. Čert vem kila navíc.

"Většinu z nich nenapadne, že by stačilo třeba to, kdyby si nějakou dobu vařily místo kávy černý nebo zelený čaj," říká psycholožka. "Nebo sladkosti nahradily ovocem případně nízkoenergetickými müsli tyčinkami. Chuť na sladké by pak nejspíš zvládaly lépe."

Jemný tlak party

V partě se lidé daleko víc stydí vzdát hubnutí. Navíc se sami hecují. Nebo si řeknou, když to zvládá i ta Hanka, která byla na začátku nemožná, tak to přeci musím dokázat taky.

"Skupina, aniž si to uvědomuje, vytváří na lidi jemný tlak, aby se snažili, nevzdávali to a pokoušeli se co nejlépe čelit různým nástrahám, krizím i zátěžím," vysvětluje Šárka Slabá.

Příkladem může být podle ní třeba cvičení. I když většina lidí tvrdí, že doma cvičí, jejich počáteční výkony o tom příliš nesvědčí. Na kurzu po sobě při cvičení pokukují a je jim navzájem hloupé toho nechat. Prostě se víc snaží. Vydrží větší zátěž než doma. Navíc pod dohledem člověka, který cvičení rozumí a zároveň zkontroluje, jestli cvik dělají správně a s rozumnou intenzitou.

Doma snáz chybují

"Když k nám lidé přijdou, zajímají je především shozená kila," říká Šárka Slabá. "My se jim pokoušíme vysvětlit, že výmluvnějším údajem jsou jejich míry. Proto je krejčovský metr často důležitější než váha. Zachytí totiž to, jak se formuje jejich postava."

Ta se může příznivě měnit, i když se nadbytečných kil nezbavují nebo jen málo. Třeba proto, že tuky nahrazují svaly. Jakmile však žena zjistí, že si může koupit šaty třeba o dvě konfekční velikosti menší, aniž by váha ukazovala nějaké výrazné úbytky, bývá přesto spokojená.

Ve skupině jsou navíc větší možnosti vysvětlit lidem, že podstatnější než absolutní úbytek váhy je, aby zvládli správné stravovací a pohybové návyky. Jakmile se tohle stane jejich hlavním tématem a kila začnou vnímat jen jako orientační údaj, ocitli se na správné cestě.

Ve skupině, kterou vede odborník, je také snazší třeba zjistit, proč se hubnutí zastavilo, co startuje u konkrétního člověka záchvaty žravosti, jak lépe zvládat večerní krize atd. "Lidé, kteří hubnou sami doma, mají daleko menší šanci, aby na všechno přišli a snáz podlehnou nejrůznějším omylům, falešným představám nebo chybám," tvrdí Šárka Slabá.

Zbavit se stresů jinak než jídlem

Stává se, že se člověk, který se právě soustředí na hubnutí, dostane do problémů v práci nebo v manželství. Ty nemusí mít vůbec nic společného se shazováním kil, ale snadno ho rozhodí tak, že hubnutí vzdá a vrátí se ke svému osvědčenému receptu: řešit stresy a psychické napětí přejídáním.

Pokud chodí do dobrého kurzu hubnutí, má šanci si o tom promluvit s ostatními. Snadno se může stát, že někdo z nich něco podobného zažil a situaci zvládl. Může říct jak. Nebo někoho napadne rozumné řešení, poradit dovede také psycholog. Ale i kdyby neexistovalo žádné okamžité řešení, tak někdy stačí, když si člověk může o svých potížích promluvit s jinými lidmi. A ulevit si díky tomu jinak než obvykle: tedy vpádem do ledničky a řízkem hltaným ve spěchu, v pološeru kuchyně.