Ryby se ve středověku objevovaly na stolech tak často, že se kvůli tomu bouřila čeládka. Z hlediska zdravé výživy to bylo skvělé. Později se už ryby staly hlavně jídlem postním. Ve středověku trval půst přes půl roku, určitě by proto neškodilo, kdyby se tento model uplatňoval v dnešní "obžerné" době. Většině lidí by prospělo mít po 186 dnů ryby jako hlavní část stravy. Pokud by ovšem nešlo o pokrmy smažené.

Stravování  odpovídalo dnešní zdravé výživě

Je ale otázkou, jak často mívaly chudší vrstvy na stolech jiné druhy masa. O zabijačkách se většina vyudila a tuk vyškvařil, což mělo logiku kvůli potřebě energeticky bohatší stravy v zimě. Chlad navíc bránil zkažení masa, a tím i riziku infekcí a otrav.

Co chybělo v lidové kuchyni na mase, to se v ní bohatě dostávalo na luštěninách a mléku.

Rozhodně šlo o výživu bohatou na vlákninu, ale i na minerály a některé vitamíny - tedy výživu zdravější než dnes.

Na středověkých stolech bývala i jídla sladká

Ve středověku se sladilo medem, jímž se v kuchyni dost šetřilo. Koncentrované sladidlo typu dnešního cukru ještě neexistovalo, tedy ani jídla nebyla výrazně sladká, takže po nich lidé příliš netoužili. Obecně šlo o stravu s trvale nízkým glykemickým indexem, což by bylo ideální i pro dnešní potřeby.

Tehdejší kuchyně odpovídala daleko více názorům na zdravou výživu než stravování většiny dnešních lidí. Současní lidé by měli ale problém s některými jídly i jejich skladbou.

Museli by se jim přizpůsobovat velmi pomalu, například kvůli vysokému podílu vlákniny, která tehdy tvořila nejméně tří až pětinásobek obvyklého příjmu dnešního. Určitě by ale stálo za to zřídit relaxační centrum po vzoru V. Priessnitze, kde by se spojila výše zmíněná strava s fyzickou aktivitou. Postupně prováděné ozdravění populace by bylo jistě příjemným důsledkem masivního zájmu o takovou módní léčbu.