Hlavní obsah

Zázrak společného stolování

Právo, Petr Veselý

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Rodinné večeře mohou vypadat jako všední zvyk, ve kterém nemá smysl hledat hlubší význam. Prostě máme hlad, tak se najíme, a to je všechno. Tenhle zjednodušený pohled vyvracejí psychologové. Podle nich může mít společné stolování překvapivě velký význam pro fungování rodiny i vztahy uvnitř.

Foto: Profimedia.cz

Společné stolování má velký význam pro fungování rodiny.

Článek

„Velký stůl je symbolem soudržnosti rodiny,“ říká psycholožka PhDr. Alice Vondrová. „U něj se odehrávají nejdůležitější rodinné rituály a řeší zásadní věci. U něj si sdělujeme své zážitky, myšlenky a pocity. Společné jídlo, tedy sdílení něčeho příjemného, bývá navíc projevem dobré vůle i pro hosty. Když se s někým chceme přátelit a mít s ním dobré vztahy, zveme ho k našemu stolu. Společné stolování dává rodině pocit řádu, sounáležitosti a bezpečí. Je signálem pospolitosti, pravidel i toho, že rodiče dobře fungují.“

Nejde však jen o roli rodičů. U stolu spolu mluví také muž a žena. Ve dnech nabitých povinnostmi spolu často promluví až večer v posteli. To neprospívá partnerské pohodě ani intimitě. Přitom právě ty jsou jakýmsi tmelem stabilních vztahů. Potřebují ovšem stálou péči. Společné večerní stolování je proto i příležitostí, jak se na sebe znovu naladit.

Že si manželské dvojice v tomhle směru dost dluží, o tom svědčí výzkumy. Třeba ten, který udělala Nadace Kooperativa. Podle něj spolu pravidelně stoluje jenom 38 procent rodin. A pokud už se ti zbývající u stolu přece jenom sejdou, má 31 procent z nich často zapnutou televizi jako kulisu. Pak je otázka, jestli vůbec večeří spolu, nebo spíš vedle sebe.

Většina lidí si neuvědomí, jak vážně může narušit společný rodinný život to, že manželé víc nemluví spolu i s dětmi, včetně těch dospívajících. Pro ně to může mít ještě vážnější následky než pro dospělé. Jaké konkrétně?

Ohrožení teenageři

Vědci z amerického Národního centra pro závislosti a zneužívání návykových látek na Columbia University zkoumali dvě skupiny dospívajících. První večeřela s rodinou minimálně pětkrát týdně nebo ještě častěji. Druhá jedla s rodiči maximálně třikrát týdně, ale spíš méně často.

Teenageři z první skupiny méně často upadali do nejrůznějších závislostí v porovnání s vrstevníky z druhé skupiny. Ti dvaapůlkrát častěji kouřili cigarety, třikrát častěji marihuanu a existovala u nich jedenapůlkrát vyšší pravděpodobnost opíjení se alkoholem.

Psycholog a psychoterapeut PhDr. Martin Hajný se při práci s mladými toxikomany setkával s tím, že jejich rodiče hledali obtížně čas na to, aby se sešli u společného stolu a při jídle se s nimi bavili o tom, co prožívají. Je to podle něj důležité hlavně tehdy, kdy se u dětí začínají objevovat první signály problémů.

Nejde samozřejmě jen o pozitivní efekty společných večeří, jde vůbec o společné stolování. Tedy také o poklidné víkendové snídaně a obědy. Těch si ve všední den obvykle moc neužijeme. Pokud se přes týden rodina schází pohromadě a v relativním klidu, tak obvykle jen večer.

Učí se pravidlům hry

Nižší riziko závislostí však není jediným efektem společného stolování. Děti, které často jedí s rodinou, mají jen málokdy vážné problémy se svým chováním, dodržováním školního řádu nebo s tím, že by se projevovaly agresivně. Naopak, vykazují větší emoční stabilitu a psychickou odolnost. Méně tíhnou i k depresím a sebevraždám.

Ale nejen to. Společné stolování zlepšuje jejich schopnost se vyjadřovat, rozumět určitým věcem nebo situacím. Také se učí přizpůsobit pravidlům stolování a vůbec jistým pravidlům hry. Zjišťují třeba, že se musí s ostatními členy rodiny dělit, získávají schopnost dosáhnout kompromisu, prostě trénují své sociální dovednosti.

Z výzkumu, který probíhal na žádost britské vlády, vyplývá, že studenti, kteří jedí společně se svými rodiči alespoň čtyřikrát týdně, mají dvakrát vyšší šanci na lepší výsledky ve škole než jejich vrstevníci, kteří společně s rodinou jedí jen jednou nebo dvakrát týdně. Ti mají naopak větší sklon k horšímu prospěchu.

Větší pocit jistoty

Psycholožka Barbara Fiesta ze Syracuse University v USA poukazuje, že pravidelné společné jídlo, při kterém u stolu vládne přátelská rodinná atmosféra, příznivě ovlivňuje náladu a duševní zdraví dětí. Při této příležitosti se vytvářejí citové vazby a další vztahy uvnitř rodiny. Společný hovor a společné rituály rozvíjejí pocit sounáležitosti a ztotožnění s rodinou. Upevňují a stabilizují rodinný život. Dávají dětem větší pocit jistoty. Ty se také učí racionálně řešit společné nebo vzájemné problémy.

U jídla žádná televize a žádné rádio ani mobily.

Důležité přitom je, aby spolu členové rodiny opravdu mluvili a navzájem se vnímali. V rodinách, kde spolu lidé stolují málo, často běží u jídla televize nebo rádio. Sílí také trend, že sice sedí u jednoho stolu, ale nemluví spolu, hledí do mobilů, píší vzkazy, projíždějí weby, poštu…

Proto by u jídla mělo platit pravidlo: Žádná televize a žádné rádio ani mobily. Je důležité všechno vypnout a věnovat se jeden druhému. I tak se doba, kdy mají lidé čas jeden na druhého, stále zkracuje.

Zdravěji se stravují

Lékaři na Harvardské univerzitě v USA udělali studii o rodinném stravování a publikovali ji v časopise Archives of Family Medicine. Ukázala, že se děti, které pravidelně jedí s rodiči, stravují zdravěji. Konzumují více ovoce i zeleniny a méně sladkých, hodně tučných nebo slaných potravin.

Tyto děti mají také daleko menší sklon ke špatným stravovacím návykům, tedy k tomu, že nesnídají, nesvačí a pak se natláskají nesmysly typu hamburgerů nebo chipsů, případně doma vyplení lednici. Méně se také přejídají a trpí obezitou.

Výzkum Dianny Neumark Sztainerové z americké University of Minnesota rovněž ukazuje, že společné stolování může snížit riziko vzniku poruch příjmu potravy, jako je anorexie, bulimie apod. Domácí jídlo nebývá jen zdravější a levnější, ale často je i z kvalitnějších surovin než to, které si děti běžně kupují na ulici, v obchodech, ve fastfoodech nebo v automatech.

Návyky na celý život

Pokud jedí pravidelně s rodiči, mají také větší šanci, že se naučí jíst i ta zdravá jídla, která jim připadají neobvyklá nebo jim nechutnají. Časem totiž můžou změnit názor i chutě. Navíc osobní příklad rodičů je mnohem efektivnější než jakákoliv dobře míněná přednáška na téma: Tohle musíš, to je zdravé! Takhle získané dobré návyky dítě obvykle dodržuje po zbytek života. Samozřejmě to často platí i o těch špatných.

Spousta rodičů se přizpůsobuje svým potomkům a dává jim pouze to, co jim chutná. Děti pak někdy nepoznávají nová jídla a nové chutě. Nemluvě o tom, co hrozí: když se budou v životě řídit spíš svými touhami než tím, co je pro ně rozumné a prospěšné.

Důležitá je atmosféra

Pokud má všechno fungovat příznivě, je nutné, aby u stolu panovala pohoda a všechno probíhalo v dobré, uvolněné atmosféře. A nejen o svátcích, jako jsou třeba ty vánoční, ale i v běžném všedním životě. Tam, kde vládne spěch, napětí nebo neustále hrozí nějaký konflikt, tam lze těžko čekat nějaké velké pozitivní efekty.

Největším problémem je ale to, aby se lidé u společného jídla vůbec sešli. Podobný výzkum jako Kooperativa dělala i agentura J. L. M. Podle něj se téměř 40 procent českých rodin nedokáže sejít ani k té večeři. A společně jich snídá jen 37 procent. Co tím riskují, to už teď většina z nich aspoň tuší.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám