Se ztrátou zaměstnání nesmíme ztratit hlavu

Kdo byl propuštěn poprvé, mívá problémy orientovat se v situaci, na kterou nebyl připraven. Psychika se ocitne pod palbou otázek - muselo se to stát, kdo za to může, jsem tak neschopný, proč to postihlo právě mne, co bude dál, zvládnu to, kde seženu novou práci, jak se zachovají bližní, co na to rodina, kde mám začít?

Člověka najednou obklopí mnoho dotěrných myšlenek, negativních emocí a pocitů - vztek na sebe i na ostatní, obavy z méněcennosti a selhání, ohrožení, nepotřebnosti, izolovanosti, strachu z odmítnutí. Nejeden z postižených by mohl ztratit hlavu, reagovat nepřiměřeně, naříkat, všude si stěžovat anebo dokonce rezignovat a zůstat napospas psychosomatické chorobě či depresi.

Psychologie říká, že na stres odpovídáme aktivně nebo pasivně. Tady věk ani pohlaví nebývají až tak rozhodující, i když je zřejmé, že v mládí a v pozdním středním věku bude odpověď poněkud odlišně modifikována. K aktivní odpovědi mají zpravidla blíže osoby s vyšším sebehodnocením, emotivně stabilnější a vyrovnanější. Pasivita, tedy odevzdanost danému stavu, se může obvykle vyskytovat u osob emotivně labilnějších, úzkostnějších, nejistých, málo sebevědomých, zakomplexovaných a celkově nevyrovnaných.

Reagovat pasivně, zcela postrádat sebedůvěru, stát se apatickým a upadnout do deprese je to nejhorší, co nezaměstnaného může potkat. První pomoc je pak třeba hledat v psychologickém poradenství a v krajním případě také u odborného lékaře - psychiatra, který spolupracuje s psychologem práce.

Jak se tedy vypořádat s propuštěním ze zaměstnání? Pokuste se nevnímat ztrátu práce jako konec světa, jako něco nenapravitelného, jako ohrožení. Postavte se k tomu jako k výzvě, že není nic ztraceno, že všechno má svůj konec, že naděje umírá poslední a že nová šance určitě přijde.

Věřte, že tu šanci máte ve vlastních rukou. Když to nevyjde napoprvé, napodruhé a možná ani napotřetí, neztrácejte hlavu a neházejte flintu do žita. Myslete pozitivně a jednejte iniciativně a racionálně. Nic však neponechávejte náhodě, protože práce si vás sama sotva najde. První, co byste měli udělat, je vyhodnotit bez emocí situaci. Zamyslete se nad svými schopnostmi a kvalifikací. Uvědomte si svoje přednosti i slabiny. Nemarněte čas a zorientujte se na trhu práce - nakupte noviny a časopisy s personální inzercí. Vypracujte si seznam oborů a volných míst. Nevynechte úřad práce a poptejte se u přátel a známých, kteří mají také známé. Roztočte kolotoč dotazů a odpovědí. Využijte zkušeností lidí, kteří zažili to, co právě prožíváte vy, a opět pracují.

Mnozí si jistě - dříve než se vydali pátrat po novém zaměstnání - dali do souvislostí stav na trhu práce a svoji kvalifikaci, případně zauvažovali o možnostech rekvalifikace. Nezříkejte se šance začít s jinou specializací. Nebo si troufněte sami podnikat. Nebojte se kontaktovat i ty zaměstnavatele, kteří zrovna lidi nehledají, ale o vás by mohli zájem projevit.

Dříve než začnete kontaktovat personalisty, měli byste zvládnout taktiku komunikace. Žádný personalista není v přijímání zaměstnanců nováčkem. Má zkušenosti a intuici. Obratným rozhovorem po telefonu lze hodit udičku. Bez náležité přípravy to však asi nevyjde. Formální stránka, například jistota v hlasu či vhodný výběr slov, musí ladit s obsahem vašeho sdělení. Dobré je samozřejmě mít určité znalosti o firmě a ve vhodnou chvíli přijít s promyšleným návrhem o svém možném uplatnění. Není podstatné, zda to při prvním kontaktu využijete, důležité je vědět a vyznat se.

Nikdy nelze podceňovat způsob vlastní prezentace, zvláště jste-li pozváni k přijímacímu pohovoru. Umět se prodat bývá skutečně umění. Při vstupním pohovoru, na který se musíte dostavit včas, prezentujete sebe sama, svoje znalosti, schopnosti, svůj skutečný obraz i tím, jak jste oděni, upraveni a pozitivně naladěni.

Trému a úzkost, ale i přílišnou suverenitu nebo nepřiměřenou skromnost ponechte za dveřmi. Přehnaná nebo naopak nízká sebedůvěra mohou vyvolat dojem slabosti a nejistoty. Vyhrává dokonalá koncentrace, přirozené a uvolněné chování. Nezapomeňte udržovat s protějškem zrakový kontakt. Pozor na neslovní projevy, které prozradí o člověku víc než projevy slovní. Na otázky odpovídejte věcně, srozumitelně a pravdivě. Nic zbytečně neprotahujte, i pro personalistu platí, že čas jsou peníze. O sobě mluvte, až když jste vyzváni. Někdy je taktické upozornit na to, v čem byste mohli být firmě užiteční. Pozor však na přemrštěnou angažovanost či neodůvodněnou strohost.

Lepší je neříkat svoji představu o platu jako první. Dobré je mít předem stanovenu nejnižší částku, kterou můžeme akceptovat. Pro přijetí bývá často důležitější to, co umíte a co chcete dělat, než "papír o vaší kvalifikaci". Projdete-li úspěšně tzv. hrubým sítem, za což bývá pohovor pokládán, a dostanete-li se do užšího výběru, kde zpravidla personalista využije služeb psychologa práce, máte naději získat vyšší pozici.

Nevyjde-li to nakonec, nevadí. Poděkujte, protože tím, čím jste právě prošli, je zkušenost, která vám pomůže snáze otevřít dveře u dalšího zaměstnavatele.

(Autor je psycholog z Centra psychologie práce pro jihozápadní Čechy)