Článek
Nevědí přesně, jak moc nebo málo zblbnete po pozbytí jednoho zubu či všech, ale věc je to prý jistá! Mama mia!
V tom případě mám jasno. Ti syčáci na čelistní chirurgii za to mohou! Od chvíle, kdy mi před lety v anestezii při sekání dutin (brrr) vytrhali jedním vrzem i všechny moudráky, jsem mělčí a mělčí. Jak vysychající louže. Ouže, neny, jak říká Alžbětka poloprázdné louži. Dyť já bych dneska ani neudělal přijímací zkoušky na střední školu. Když se v MHD tu a tam zaposlouchám do odborných hovoru mládežníků, jak propírají kompy a gamesky a management, oj... Ti mají víc zubů, než dva já dohromady...
Teď jsem z toho venku! Můj Neodbytný, vlezlý pocit, že mozkové buňky mi dávají nenápadně adieu díky mému nedobevzdělávání, je planý! On je zatím za tím neutěšený stavem mých kusadel. Chramst.
Má dcera ovšem potřebuje otce moudrého, alespoň doufám, že to pro ní je ta lepší varianta. Gandalfa šedého, ne-li bílého. Asi se budu muset přihlásit do nějakého kurzu, abych rozhýbal tu línou šedou kůru. Zubní protéza totiž prý nepomáhá, e-jej.
(Znám spoustu lidí, co mají plnou pusu bílých zubů, říkala známá, a jsou to pěkní pitomci... Tím to nebude!)
Naše dítko má zatím suma sumárum zubů nějakých šest a půl. To není mnoho. Dávají si na čas. Déle vydrží, říká paní doktorka.
Manželčiny zoubky jsou jak perličky, bez jediného kazu. Snad si vezme sklovina naší holčinky příklad z ní. Vychytralá je jak čečetka. (Dcera, ne sklovina.)
Když venku hlasitě haleká zmrzlinářské auto tu svou reklamní melodii, začne pobíhat po bytě (dcera, ne sklovina), smát se a ukazovat si na vyplazený jazyk a volat jojo, jojo! Nikdy jsme z téhle pojízdné mrazničky nic nekupovali, tak nevím, kde na to přišla.
Náš Pepík/Julie má termín kolem 10. 4. 2005, přesně dva roky po Alžbětce. Možná, že budeme slavit dvoje narozeniny naráz. Což by bylo praktické.
Usměvavá mladá paní v parku tvrdila, že její tři děti v odstupech rok a půl jsou brnkačka. Těším se, ale i trochu děsím. Otočit prstenem a být o dva roky dál, kdy Bětulíně jsou čtyři a Pepíkovi/Julii dva. To už bude tóčo. Ale to bude hned.
(Sakra, ono to teď skoro vypadá, že maluji čerta na zeď, že jsem někde zašantročil růžové brýle, že se množím a pak skuhrám! Óó, vážená poroto, to ono ne, to se jen zdá, já nejsem opravdická plačka, jak mi tuhle někdo napsal, jen platonická.)
Končím, začíná Edův pohádkový balík. Oni už totiž zase fungují staří, dobří Jů, Hele a Muf, víte to? Super!
