Článek
Mám rád rána někde mezi tmou a světlem. S co největším hrnkem kávy a mléka sedím na gauči, potichoučku, abych někoho neprobudil. Jen tak zírám do zdi.
Bez lidí, žádné Dobré jitro v TV, bez šumění hlučného větráku počítače. Rodina ještě spí, manželka i dcera. Pes a kočka se líně převalují na svých oblíbených nocovištích (kočka na bedně počítače, pes na křesle, na něž má přísně zakázaný vstup). Oknem vlézá do bytu ranní chlad, akorátní k pošimrání prstů na nohách. Potichounku, abych nevzbudil Alžbětu, si pustím hudbu a přemýšlím o druhém dítěti.
Lidská schránka, zvaná moje tělo, jen pomalounku a nerada přechází do režimu plné funkčnosti a to je ten nejlepší čas nechat myšlenky volně plout. V předden Alžbětčina svátku dumám o nastávajícím přírůstku do rodiny. Na 90% druhá holčička. Tak trochu se čekal Pepíček, ale je to jedno, Julie je taky fajn!
Manželčino břicho je veliké jak Měsíc na obloze. Měsíc před porodem Alžběty nebylo větší a to jsme teprve mezi pátým a šestým...
Drahá naštvaně zkoumá strie, starostlivě si omačkává natékající nohy a prsty a mumlá něco o koblize, sněhulákovi a Věstonické Venuši.
Pravda, při její výšce vyniká rostoucí bříško dvojnásob a nabírá tak tvary eskymáka zachumlaného do několika vrstev medvědí kožešiny. Už dostává staré známé truchlivé nálady typu "sbohem štíhlosti, vítej tlusťošství"...
Nejsi tlustá! Jsi prostě těhotná. Jsi krásná, krásně těhotná. (Marná má snaha.)
Jako bych cítila kopání dvou párů nožiček, hladí si svůj vyvalený pupík.
(Bože, jak to zvládáte, matky a otcové dvojčat? Nechápu... Mě stačí představa dvouleté dračice a čerstvé holčičky.)
Už nejsem čerstvým otcem. Přes rok a půl člověka ohobluje. Ale všechny začátky jsou nové. Nebude-li se rodit opět císařem, bude to pro nás oba premiéra.
V dubnu 2005.
Jak si tak rozjímám, jsem už celý rozejmutý a venku se rozednilo. Do koloniálu pod okny přivezli pečivo a v ložnici cvakla klika.
Pomalé ťapavé dupy-dup a malá ruka tlačí do pootevřených dveří a už ji tu máme. Přeležená, zmuchlaná, pytlíčky pod očima, bosé nožky, plandavé pyžámko, úsměv na tváři.
Alžbětka se probudila do dalšího dne. Konec rozjímání. Ahoj, myško!
