Bohužel nevíme, zda tento učenec považoval široký močojem za příčinu nebo spíše za následek této záviděníhodné plodnosti. Ze zdravotního hlediska je však možné považovat už i dvojčata za jakousi úchylku, která porodníkům přináší přinejmenším starostlivé vrásky z hrozících porodních komplikací.

Příčina vícečetných těhotenství není známá. Jedině u dvouvaječných dvojčat zjistili vědci závislost na rase. Například u barevných obyvatel USA se vyskytují čtyřikrát častěji než u Japonců. Celosvětový průměr výskytu se řídí podle takzvaného Hellinova pravidla, u dvojčat je to 1:85 porodů, u trojčat 1:852, u čtyřčat 1:853 a tak dál.

V poslední době ovlivňuje tyto výsledky asistovaná reprodukce. Pokud totiž lékař oplodní vajíčko "ve zkumavce" a nemá jistotu, že se v ženské děloze uchytí, zavede do ní dvě až tři taková vajíčka. Zpravidla po domluvě s pacientkou. Potom už následuje jakási genetická loterie, jejímž výsledkem může být vícečetné těhotenství.

Protože trojčata představují opravdu vážnou zdravotní a porodnickou komplikaci, může lékař, opět se souhlasem těhotné, přistoupit k cílené interrupci. Při ní jedno oplozené vajíčko odstraní a zbývající ponechá dorůst. Tento výkon s sebou pochopitelně nese veškeré etické problémy umělého potratu včetně protestních peticí ochránců nenarozeného života.

Když žena vysadí antikoncepci, nestoupne jen šance, že otěhotní. Mírně stoupne i pravděpodobnost, že bude mít dvojčata nebo také vícečetné těhotenství. Po vysazení antikoncepce nastává totiž jakýsi fenomén odrazu. Jeho výsledkem bývá více oplodněných vajíček v následujícím cyklu.

Také hormonální antikoncepce někdy příznivě ovlivní výskyt dvojčat. Po jejím vysazení nastává totiž jakýsi fenomén odrazu. Jeho výsledkem bývá více oplodněných vajíček v následujícím cyklu. Pochopitelně ne každá žena má po skončení užívání antikoncepčních tablet dvojčata. Jedná se pouze o nepatrně zvýšenou šanci. Vědci vypočítali výsledky z mnohatisícových souborů. Francouzský porodník A. Debay napsal v knize, která vyšla v Praze v roce 1921: "Žena jménem Eliška Powlerová byla matkou šestnácti dítek. Z nich jen dvanáct vstoupilo do stavu manželského. Když žena tato zemřela u věku devadesáti tří let, měla 114 vnuků či vnuček a 228 pravnuků a pravnuček. Dále již v té době žilo více než 900 dítek, které zplozeny byly zmíněnými pravnuky a pravnučkami. V okamžiku její smrti to tedy bylo 1250 potomků!" Nevíme, kolik z nich tvořila dvojčata, trojčata nebo čtyřčata. Ale můžeme s velkou jistotou předpokládat, že tato prababička zcela jistě nezemřela opuštěná ve starobinci.