Přestože vydavatelé a čtenáři tohoto listu už jistě nejsou mezi živými, přinášejí jeho zažloutlé stránky zajímavé poselství. Obsah překvapí především pokrokovými názory v oblasti ženské sexuální emancipace. Bojuje proti mužské pohlavní nezřízenosti. A doporučuje pozdvižení ženy k důstojnosti její lidské osobnosti. Pokud si odmyslíme některé archaické fráze, je mnohý článek dosud aktuální. A názory jejich autorů by se mohly tesat do kamene.

S určitými rozpaky jsem však četl názory týkající se onanie a homosexuality. "Samohanu" nebo "sebeprznění" považovali tehdy za příčinu četných duševních i tělesných neduhů. A zbytečné plýtvání tělesnými tekutinami pak vedlo k vyčerpanosti a sexuální nemohoucnosti.

Ženská onanie se nezveřejňovala

Je zajímavé, že z té doby nenajdete vůbec žádný článek o onanii ženské. Byla zřejmě podstatně méně nápadná. A proto se její existence vlastně vůbec nepřipouštěla.

Škoda, že se autoři těchto mravoučných textů nemohou zúčastnit některých současných sexuologických seminářů. Mladí lidé na nich otevřeně diskutují nejen o masturbaci, ale vyměňují si dokonce své zkušenosti s erotickými sanitárními pomůckami. A rád bych viděl jejich obličeje u vánočního stromku, pod který některé ženy dostanou od Ježíška svátečně zabalený vibrátor.

K homosexualitě je časopis Láska a pohlaví podstatně shovívavější. Jeden článek dokonce polemizuje s trestním postihem takzvané "paederastie". Že prý to vlastně není ani nemoc. Ti lidé za to nemohou a mají se nechat být.

Ejhle, i mnohý poslanec Parlamentu České republiky by mohl v osmdesát let starém časopise najít poučení. Což mne přivádí na myšlenku, jaký mají některé ty předsudky opravdu tuhý kořínek. Za dob mého mládí byla homosexualita trestným činem. Zavíralo se za ni do vězení. Když to vyprávím dnešním středoškolákům, setkávám se s nedůvěřivými pohledy.

Lesbické ženy jsou někdy lepší matky

Dnešní mládež si totiž myslí, že to muselo být někdy ve středověku. Na jednom pražském gymnáziu mi ještě minulý měsíc žádný ze studentů nevěřil, že v naší Poslanecké sněmovně označil někdo z poslanců registrované partnerství homosexuálních jedinců za vážnou hrozbu pro rodinu. Nechápou, o jakou rodinu se jedná a čím by mohla být ohrožena.

Věru bych nechtěl být v té chvíli poslancem, který by měl před nimi obhájit tento názor. A pokud někoho pronásleduje noční můra z možnosti adopce dětí homosexuálním párem, pak prohlašuji, že k tomu také jednou dojde. V některých zemích jsou s tím příznivé výsledky. A lesbické ženy mohou být někdy kvalitnějšími matkami než mnohé ženy heterosexuální. Homosexuální muži většinou o adopci dětí nežádají.

Homosexuální vrstevníky studenti nešikanují

Setkávám se každý měsíc se stovkami studentů z různých středních škol a beseduji i s učňovskou mládeží. U dnešních 15-18letých jsem se nesetkal s žádným člověkem, který by své homosexuální vrstevníky šikanoval nebo se o nich pohrdavě vyjadřoval. Možnosti "léčby" homosexuality jim připadají stejně nesmyslné jako přecvičování leváka k tomu, aby psal pravou rukou.

Tato zjištění mne naplňují bytostným optimismem. Až tato generace mladých lidí zasedne v parlamentních lavicích, bude už těmto nekvalifikovaným poslaneckým řečem učiněna přítrž.

Jeden můj kolega tento optimismus nesdílí. Tvrdí, že až jedni ignoranti vymřou, vstanou zase noví hlupáci. Mé zkušenosti s diskusí ve školách však svědčí o tom, že už jich naštěstí nebude tolik.