Bez kyslíku vydržíme sotva pár minut. Bez tekutin snad několik dní. A bez potravy možná i pár týdnů. Ale bez sexu? Dá se to vydržet třeba celý život. Je to prý sice pěkná otrava, ovšem přežít se to zcela jistě dá.

V kukátkové vile vzniká ovšem situace sexuálně problematičtější. Je to dáno především povahou zúčastněných. Už z kritérií výběru je zřejmé, že se musí jednat o jedince extrovertní. Ale co horšího. Všichni jsou mladí a nesporně obdařeni větším nebo menším rysem exhibicionismu. Právě s takovými dokáže nucená sexuální abstinence pěkně zamávat.

Autoři tohoto původního (a prý velmi drahého) námětu s tímto faktorem jistě předem počítali. Takže teď cíleně rozněcují diváckou zvědavost otázkami. Kdo se bude první koupat bez plavek? Kdo komu na kterou část těla dříve sáhne? A jak bude probíhat postup v obsazování jednotlivých postelí? Pohled na sexuální aktivitu mladých lidí zpopularizovaných reality show je pak mnohem lákavější než zhlédnutí pornografického show s anonymními sexuálními atlety.

Sex - nejen zábava chudých

Nedostatek informací a uzavřený kolektiv vytvářejí živnou půdu pro vznik ponorkové nemoci. Když si k tomu ještě připočítáme naprostou absenci knih, časopisů a jakéhokoli tištěného slova, představuje ta situace zcela nepochybný stres.

Sexualita je nejenom levnou zábavou chudých, ale také prakticky snadno dostupným komunikačním médiem při nedostatku jiných možností. Amatérští herci jsou si pak dobře vědomi toho, co se od nich žádá. Svým sexuálním angažmá mohou navíc citelně zamíchat kartami diváckých preferencí. A ve hře jsou prý dost veliké peníze.

Když si to diváci všechno sečtou a podtrhnou, mají se na co těšit. Rozhodně nad tím nechci ohrnovat nos. Sledovanost televize je zlatým teletem. V tom bývá účetnictví reklamy neúprosné. A sexualita stále zůstává jednou z tvrdých valut.

Podle mého gusta to však není. Možná že budu nařčen ze stařeckého staromilství, ale zdá se mi, že i za komunismu byla ta televizní zábava trochu lepší.